Do Vietnamu s Vietnamkou_2015: Moto-bike trip

Je ráno, neprší, vidíme okolní hory a trochu modré oblohy – skoro neuvěřitelná podívaná. Venku je sice lepší počasí, ale nadmořská výška Sapy dává jasně najevo, že je zde odlišné klima než např. ve Vinh Yen, takže přibalujeme i teplejší oblečení. Trang posnídá několik prášků, protože bolest zubu neustoupila ani přes noc a vyrážíme půjčit motorku.

Sapa - výhled z pokoje

Zprvu mám trochu obavu, protože jsem na motorce neseděl několik let. Motorku nám půjčuje mladý Vietnamec za cca 90Kč na den – to je prostě pecka. V dnešní době platí ve Vietnamu již mezinárodní řidičský průkaz, ale ten mladého Vietnamce nezajímá, a tak mu dávám do zástavy alespoň českou občanku. Více informací o mezinárodním řidičském oprávnění je popsáno např. zde. Vyrážíme k pumpě, kde nás čeká další neuvěřitelný zážitek. Tankování ve Vietnamu je dost chaotická záležitost, protože motorky najíždějí na pumpu bez přestání, občas najede autobus nebo odněkud nacouvá nákladní auto a pumpař je něco jako kovboj, který má místo koltů používá hadici s palivem. Platí se na místě a vše běží hrozně rychle. Více informací o cestování na motorkách po Vietnamu jepopsáno např. zde.

Máme plnou a vyrážíme skrz město do hor a začíná pršet, ale tentokrát prší jen na vršku hor, které jsou zahalené v oblacích. Jakmile začneme klesat na druhou stranu hory, pršet přestává a konečně přichází ta pravá podívaná.Rýžová políčka jsou úplně jinak zelená, než si člověk dokáže představit zelenou barvu a jsou všude kolem nás, kam jen lidské oko dohlédne.

Sapa

Sjíždíme do údolí klikatící se silničkou, občas potkáme někoho na motorce, občas vidíme vodopád - je tu prostě krásně. Blížíme se do první vesničky, a tak odbočujeme z hlavní silnice mezi políčka, ale cesta záhy končí u někoho na dvorku. Taková situace se během dne opakuje ještě mnohokrát. Je to neuvěřitelné, kolik je tu života. Kolem cest pobíhají prasata, vodní buvoli, psi, kočky, slepice a v každé kaluži plavou malá kachňátka nebo kuřátka. Všichni na nás mávají, volají a smějí se …

Sapa

Blíží se poledne a na motorce už jezdím tak, jako bych ji řídil celý život… Zastavujeme na jídlo uprostřed „ničeho“. Stojí tu dřevěné obydlí, vypadá trochu jako garáž, ale je to restaurace, ze které nás hned vítá mladá slečna. Vedle restaurace se staví nová nemocnice a restaurace asi slouží dělníkům jako jídelna. Pobavilo nás, že po objednávce jídla - odešla za slečnou do kuchyně i husa – asi tušila, že bude součástí našeho oběda, ale s podáváním jídla na stůl, se z kuchyně vrátila i živá husa. Jídlo bylo pravděpodobně jedno z nejlepších jídel, které jsme ve Vietnamu ochutnali a o to více nás překvapila jeho cena – pouhých 20 000 dongů. Jelikož má slečna v náručí malé děcko předáváme ji omalovánky a pastelky, ze kterých má nehranou radost. Sedáme na motorku a jedeme dál.

Sapa

V kopcích narážíme na opuštěnou budovu, která mě na první pohled oslovila, a proto jsem si k ní vytvořil příběh „určitě tuto budovu postavili Francouzi během kolonizace a sloužila jako nemocnice …“. Při pohledu na tuto scenérii jsem si vzpomněl na film Indočína.

Sapa

Jezdíme křížek, krážem, silnice střídá polní cesty, zastavujeme, fotíme, až máme strach, že jsme tak daleko, že nám nezbyde benzín na cestu zpět. Vracíme se tedy směr Sapa, ale když překonáme hory a jsme opět na hlavní silnici, odbočujeme doprava k Silver waterfall. Jedná se o poměrně velký vodopád, vstup stojí 15 000 dongů a hlídání motorky u místního prodejce 10 000 dongů. Takže není co řešit. V podstatě u jakékoliv zajímavosti stojí prodavači hlídači motorek, kteří motorku i s jejím vybavením rádi za malou úplatu pohlídají.

Sapa - Silver waterfall

Cestou jsme se ještě zastavili na mnoha místech - další vodopády, vyhlídky, rýžová políčka... Nakoupili jsme nejrůznější ovoce, které tu každý na ulici prodává a skrz město Sapa vyrazili níže do Lao Cai, kde jsme si zastavili u silnie a začali pojídat nakoupené ovoce a přitom pozorovali život na políčkách pod námi. Sapa nás naprostou okouzlila.

Sapa

Večer před jídlem jdeme ještě zkontrolovat čas odjezdu do Lao Cai, protože ráno odjíždíme směr Vinh Yen a dále na vesnici Yen Lac. Trang celý večer a noc zase trápí zoubek, a tak se jej snaží opít slivovicí, ale ani ta nezabírá - začíná to být vážné.

Ještě jsem si vzpomněl na jednu vtipnou záležitost ze Sapy... Ležíme večer v posteli, Trang si nainstalovala do mobilu aplikaci UBER, pomocí níž lze i po Vietnamu poměrně levně cestovat, klikla na autíčko v okolí saigonského letiště Tan Son Nhat International Airport. Najednou přišla smska od řidiče autíčka, na které Trang v aplikaci klikla, že je u nás za 4 minuty. Projistotu řidič za pár vteřin i volá, kde že se na letišti sejdeme... Trang se řidiči omluvila a vysvětlila, že se uklikla... pouze zavrčel ať jízdu ukončíme.