Hanoj – Saigon

Některé dny jsou ve Vietnamu opravdu dlouhé a ten dnešní k nim jednoznačně patří. Po krátkém odpočinku, před dlouhou cestou dorazil na smluvenou hodinu taxík. Proběhlo rozloučení s rodinou, kterou letos už neuvidím. Trang se na vesnici vrátí za cca 14 dní a s rodinou, zde bude trávit ještě celý týden. 

Yen Lac - rodina Trang

Na letiště jsme dorazili úplně bez problémů za 300 000 dongů s hodinu a půl dlouhou časovou rezervou, kterou jsme přesně potřebovali na check in a odbavení zavazadel. Vše probíhá až podezřele hladce. Letadlo má odlétat v 16:30, ale na palubu se dostáváme až v 18 hodin, takže do Saigonu doletíme až večer se snažnou časovou ztrátou. 

Hanoj - letiště Noi Bai

Těsně před odletem dostáváme instrukce jak se chovat při letecké katastrofě, a tak mě napadlo se poprvé v životě podívat, zda slibovaná záchranná vesta je opravdu pod sedadlem. Záchranná vesta pod sedadlem opravdu byla – jen mě zarazila její doba expirace. Záchranná vesta byla prošlá, a tak jsem ji zasunul zpět pod sedadlo s vědomím toho, že přes moře stejně nepoletíme…

Po Vietnamu létá několik leteckých společností jako např. jetstar.com, vietjetair.com nebo vietnamairlines. Letenky jde také zarezervovat přes portál baolau.vn.

Hanoj - letiště Noi Bai

Konečně letíme, ale nemáme žádné jídlo – pouze velký hlad. Jídlo jsme si předem k letence nezabookovali, tak doufáme v cenově dostupné menu na palubě letadla. Asijské letecké společnosti jsou prostě skvělé a cenově dostupné. Za 120 000 dongů jsme se s Trang najedli a napili natolik, abychom bez problémů vydrželi až do Saigonu. 

Pod námi se konečně začíná objevovat Ho Chi Minhovo město, ale vypadá spíše jako Saigon. Jdeme na přistání a pod námi jsou vidět tisíce motorek, aut, lidí … Hustě prší. 

Přistání proběhlo na výbornou, a tak se rovnou přesouváme do míst, kde si vyzvedneme svá zavazadla. Při čekání na zavazadla se pokoušíme v letištní hale chytit nějakou WiFi free, abychom si zavolali UBER – víceinformací zde. Bohužel jsme neměli štěstí, protože všechny WiFi jsou zaheslované a na naší vietnamské sim kartě nemáme aktivovaná data – víceinformací o mobilních datech a telefonování ve Vietnamu naleznete zde. Nezbývalo tedy přejít na plán „B“, který spočíval v tom, že nasedneme k někomu do klasického taxíku a společně se svezeme do centra. Už v letadle jsem si vytipoval mladý pár lidí, kterých se budeme držet a zkusíme jet do centra společně.  Zahlédli jsme je venku, jak chaoticky pobíhají před letištní halou mezi taxíky. Vyrážíme za nimi a domlouváme společnou cestu větším taxíkem do centra. V autě zjišťujeme, že chceme vysadit v centru ve stejné ulici, takže cena bude přesně napůl. Taxometr skáče dost chaoticky – nevíme, zda ukazuje cenu (v jaké měně) nebo ujeté kilometry, ale jedeme taxíkem známé značky, tak snad vše bude v pořádku. Před cestou jsme vyčetli, že za cestu z letiště můžeme zaplatit klidně i 400 000 dongů. Jsme na místě a přichází okamžik pravdy. Taxikář chce částku 140 000 dongů za všechny 4 osoby, včetně zavazadel. Jsme velmi překvapeni – cesta nás vyšla na cca 35Kč / osoba a to je super.

Pomalu přestává pršet a tak vyrážíme hledat ubytování. Ulice jsou plné lidí, prodavačů, restaurací, hospod, ale i lehkých slečen, které za úplatu udělají pravděpodobně cokoliv. Hodně mi to připomíná thajskou ulici KhaoSan Road v Bangkoku. Naše předpřipravené ubytování ve změti všeho výše uvedeného nemůžeme najít a tak přijímáme nabídku se podívat na pokoj od jednoho mladého Vietnamce. Je hodně hodin, koupelna čistá, postel přijatelná, klimatizace funkční a sleva ujednána na 200 000 dongů za noc pro oba. Rozhodli jsme se zůstat dvě noci. 

Saigon - night life

Po rychlé sprše, která byla nezbytná po dlouhé cestě, vyrážíme zpět na ulici, abychom po pár minutách venku opět mohli ždímat svá trička nasáklá potem. Saigonu jsem se trochu bál, kvůli jeho velikosti a především kvůli tomu, že zde bude vše drahé a zkrátka komplikované, ale hned po pár minutách zjišťujeme pravý opak. Noční Saigonský život jsme si zamilovali okamžitě. Po prozkoumání sousedních ulic usedáme do jedné z restaurací – samozřejmě tam, kde jsou místní (jsou tu i velmi drahé restaurace, kde sedí cizinci se svými řádně zaplacenými Asiatkami) a objednáváme jídlo a pití. 

Saigon - night life

Je půlnoc a tak se odebíráme spát do patra nad restauraci i přesto, že to na ulici nepřestává žít. 

Máme rádi ten Saigon.