Vesnice Yen Lac

Ráno nás probudila teta Trang bušením na dveře, že musíme rychle vstát a jít na snídani. Z pokoje jsme se vymotali velmi časně ráno - asi  proto jsme vypadali jako parta mrtvol kráčející vesnicí Yen Lac. Vyrazili jsme ulicí směrem k místní jídelně. Ve vesnici bylo už poměrně živo, a tak jsme cestou potkali mnoho sousedů, kteří nás zvali na čaj. Turistu, zda místní moc často nepotkají – spíše vůbec a to je dobře, protože si vesnice uchová déle svou pravou podobu.

K snídani jsme si dali bun ca, které zase chutnalo trošku jinak, ale bylo skvělé. Tentokrát jsme dostali směs bylinek, kde jsme poznali koriandr, šťovík, thajskou mátu… Zkrátka jiný kraj – jiné bun cha. Cestou z jídelny jsme se zastavili u prarodičů Trang na čaj a kus řeči… Jakmile však vylezeme ze zahrady na ulici, hned nás odchytí další soused nebo příbuzný a jsme pozváni na další čaj nebo ovoce. Nakonec se dostaneme až k druhé babičce Trang, kde se vše opakuje. Máme strach, že praskneme, jak nás všichni vykrmují – navíc za chvíli bude oběd.

Yen Lac (za domem)

Život domorodců z vesnice Yen Lac působí, tak že žijí klidný život, nikam nepospíchají, polehávají v houpacích sítích… Kousek za vesnicí začínají rýžová políčka, kde se však pracuje od brzkých ranních hodin – právě proto si Vietnamci užívají zasloužený odpočinek v houpacích sítích po těžké práci, přes horké poledne v útrobách svých vzdušných příbytků.

Po obědě na chvíli uleháme, abychom mohli ve 14 hodin vyrazit na hanojské letiště Noi Bai. Nakonec jsme zvolili variantu taxi – přijede pro nás opět kamarád bratrance Trang.