Saigon – výlet na Cu Chi tunnels

Ráno jsme si tradičně přivstali, abychom se stihli v klidu nasnídat a vyrazit na bus, který by nás s jedním přestupem měl odvézt až ke vstupní bráně do objektu Cu Chi tunnels. Scházíme z patra do restaurace, kde je šero, protože jsou ještě všechny okna a dveře zabedněná. Po chvíli tápání ve tmě nacházíme na zemi spícího mladého Vietnamce, kterého se nám po chvilce pošťuchování povedlo probudit. Otevřel nám rolovací vrata, která za sebou zase zatáhl a pravděpodobně pokračoval ve spánku. Na ulici nás hned políbil horký vlhký vzduch. Podle připraveného plánku jsme po chvilce hledání našli autobusové nádraží i autobus č. 13, kterým zanedlouho vyrážíme z centra města. Cena lístku je 7 000 dongů. Za tuto cenu jsme ujeli snad 50 kilometrů. Z autobusu jsme viděli neuvěřitelné tlačenice motorek, který jezdí v obou směrech hlava nehlava, přeplněné kruhové objezdy (nelze popsat to člověk musí vidět resp. zažít) a nekonečné řady krámků, které chce Trang zítra navštívit.

Snad po hodině a půl přesedáme na autobusovém nádraží na bus č. 79 nebo č. 94, který jede až před bránu Cu Chi tunnels. Na tomto autobusovém nádraží se nejčastěji nechají turisté nachytat a přesvědčit, že dál již nic nejede a musí cestovat taxíkem za, který zaplatí třeba i 400 000 dongů. Já věděl, že autobus pojede a nakonec taky přijel. Po další slabé půlhodince jízdy autobusem za pouhých 6 000 dongů jsme na místě. Podrobný popis cesty veřejnou dopravou je k dispozici také zde.

Po zaplacení vstupného jsme zamířili jedinou možnou přístupovou cestou k prohlídce muzea, které se nachází nedaleko vstupní brány. Cena za vstup byla odlišná pro mě (asi turista) a Trang (místní) - celkm 110 000 dongů. Také se zde na jihu Vietnamu poprvé setkáváme s odlišným jihovietnamským dialektem, který je odlišný od severovietnamského a Trang občas přesně nerozumí radám od místních - kam máme např. jít apod., ale je na tom pořád o cca 100% lépe než já. 

Cu Chi tunnels - chrám padlých vojáků

Muzeum, který připomíná chrám je po celém svém obvodu od země až po strop vyskládán štítky se jmény padlých Vietnamců během války ve Vietnamu. Jména jsou nejčastěji ve věku plus mínus 25 let..

Cu Chi tunnels - na stěnách jména tisíců padlých vojáků

Po prohlídce chrámu nastalo zdlouhavé bloudění po rozlehlém areálu, protože značení není zrovna ideální nebo odvádí návštěvníka mnohdy na nezajímavá místa. Naštěstí potkáváme skupinku lidí, kteří taktéž jako my hledají vstup do tunelů a v tom na nás mává chlapík, ať jdeme na prohlídku tunelů. Vstupní „kasa“ se nachází za jakousi budovou a není vidět – proto tedy to zdlouhavé hledání po okolí.

Cu Chi tunnels - střílny

Na začátku jsme shlédli dobové dokumentární video o této tunelové válce. Vyrážíme do džungle, kde se nacházejí různé tunely, podchody, pasti, střílny… Náš průvodce je mladý Vietnamec a téměř vše si můžeme vyzkoušet, všude zalézt a vše prolézt. Při prolézání několikátého tunelu mě začínají děsně bolet nohy, protože vše procházím v mírném předklonu s pokrčenýma nohama. Trang je v pohodě, protože je malá a tunely jsou stavěné pro malé Vietnamce. Tunely se v některých místech záměrně zúží natolik, aby se v nich během války velcí Američané zasekli a Vietnamci je přišli "dorazit". 

Cu Chi tunnels - vstup do střílny

V tunelech je obrovské vedro, takže jsme úplně mokrý a jelikož jsme v džungli, je zde i velké množství komárů a náš repelent je výjimečně na pokoji. Trang je poštípaná od hlavy až k patě.

Cu Chi tunnels

Na konci prohlídky, která trvá přes hodinu, jsme se opláchli u bambusové sprchy, v podzemní kuchyni jsme posvačili batáty s cukrem a vyrazili zpět na autobus. Před vstupem do areálu posedává několik prodejců ovoce, které jsme chtěli koupit, ale jelikož právě přijížděl bus zpět do centra, museli jsme naskočit. 

Na první mezistanici jsme zaběhli nakoupit ovoce na cestu. Prodavač na nás neměl asi moc náladu, protože si opravoval motorku a za děsnou hromadu ovoce chtěl pouze 20 000 dongů – hlavně ať jsme pryč. 

Cesta zpět do Saigonu

Po příjezdu zpět do Saigonu jsme zalezli do Sushi baru, kterého si všimla ráno Trang. Z ulice tento podnik vypadal skoro jako každý jiný, ale od chvíle kdy nám obsluha otevřela dveře, vítala plynulou angličtinou, usazovala ke stolu a přistrkávala židle u stolu - jsme začali tušit, že nebude něco v pořádku. Vysvětlení přišlo záhy s otevřením jídelního lístku. Tento sushi bar byl trochu mimo vietnamskou realitu. Klidně bych odešel, ale Trang nechtěla… Objednali jsme pár kousků sushi a bylo to, to nejlepší sushi, které jsem, kdy jedl. Prostě paráda. 

Saigon

Cestou do našeho ubytování jsme ještě zabookovali v jedné z cestovek autobus na druhý den, který by nás měl odvézt do Phan Thiet. Cena byla jen o maličko vyšší než na baolau, a tak rovnou jízdenku kupujeme. Ještě se nám podařilo k jízdence zajistit celo dopolední hlídání krosny, přímo v cestovce, protože už nebudeme mít zaplacené ubytování a je lepší důvěřovat místnímu Vietnamci, než celé dopoledne tahat 20 kg krosnu na zádech.