Probudili jsme se do krásného dne - je to asi nejhezčí ráno, které nás v Sapě přivítalo - bohužel odjíždíme. Ráno rychle dobalujeme poslední kousky a vyrážíme na místo odkud nás odveze bus do Lao Cai. Tentokrát jsme zaplatili klasickou "nenataženou cenu" a dokonce jsme dostali i oficiální lístek. Cestou z hor se kocháme okolní přírodou - je neskutečně dobrá viditelnost. V autobuse mi Trang pověděla o tom, jak v noci kvůli zubu skoro vůbec nespala a hledala dentální kliniku v Hanoji nebo Saigonu. Začíná to být vážné ...
 |
| Sapa |
Po příjezdu do Lao Cai se nám podařilo bez problémů koupit místenky na vlak zpět do Vinh Yen. Opět jsme zkontrolovali ceny přes baolau a zvolili stejnou vlakovou třídu, tedy s klimatizací. Před vlakovým nádražím se nachází pošta, a tak jsme využili její služby a odeslali všechny pohlednice do České republiky. Paní pošťačka se zprvu nemohla dopočítat finální ceny, ale nakonec jsme to společně zvládli. Následovalo dlouhé olizování známek (to také probíhalo společně), protože na každý pohled přišlo cca 5 známek, které nakonec paní pošťačka pomocí velkého kladívka (razítka) všechny orazítkovala.
V Lao Cai jsme posnídali kokos (za 40 000 dongů - nakonec jsme zjistili, že se jednalo o nejdražší kokos ve Vietnamu), banh mi (vietnamská bageta) a mít sấy (sušený chlebovník).
 |
| Lao Cai |
Naskočili jsme do přijíždějícího vlaku a udělali si pohodlí na nadcházející 8 hodinovou cestu. Ve vlaku se nám nepřihodilo nic zajímavého ... snad jen to, že zaplacená klimatizace nešla, neodtékaly záchody, před námi seděl šíleně tlustý chlapeček a furt se něčím cpal a hrál si tak hlasitě, že se i stýček Ho Chi Minh musel obracen v hrobě a samozřejmě bylo vedro nachcípnutí.
 |
| Lao Cai - Vinh Yen (ve vlaku) |
Po příjezdu do Vinh Yen už na nás čekal bratranec Trang a jeho kamarád s taxikem, ve kterém už čekala i betelová babička, a tak jsme rovou vyrazili do Yen Lac. Po příjezdu na vesnici jsme se ubytovali v přízemním pokoji u strejdy Trang, který nás nechal bydlet společně - prý si Trang stejně už musím vztít za ženu, tak je jedno, že budeme sdílet společné lože. Kluci, kteří s náma přiletěli z Čech zde už také bydleli. Museli se sem přesunout, protože v městské zástavbě ve Vinh Yen bylo nesnesitelné horko.
Netrvalo dlouho a začali přicházet další příbuzní, sousedé a známí rodiny. Každý se na chvilku zastavil, popovídal si a zase šel o dům dál. Nakonec se podávala večeře - opět velkolepá záležitost. Pokračovalo se ovocem, čajem, ovocem ...
 |
| obývací pokoj |
Vietnamské stolování má několik zásad, které je třeba dodržovat a samozřejmě několik odlišností od evropského způsobu stolování. Zásadní rozdíl je v tom, že vietnamci jedí zpravidla na zemi a jídlo si vychutnávají společně s ostatními členy rodiny. Jídlo se nepodává připravené na talíři každému jedinci zvlášť, ale je připraveno na mnoha talířcích, táccích a mističkách a je na každém, co si do své připravené mističky naloží. Miska se drží v jedné ruce a hůlky v ruce druhé. Příbor se moc nepoužívá - pouze lžíce. Platí zásada, že mladší strávník by měl před jídlem popřát "dobrou chuť" všem starším členům rodiny, kteří sedí u stolu a neměl by začít jíst dříve než oni. Dále pak např. platí, že část hůlek, která se vkládá do úst nemůžu být použita na nabrání např. nakládaného bambusu, který je uložený ve větší nádobě a nesní se během probíhající večeře atd.
 |
| vietnamská bambusová dýmka |
Večer mi strejda nabídl vietnamskou tabákovou dýmku, která je vyrobená z bambusu. Jelikož se má zkusit vše, neodmítl jsem, ale zároveň nevěděl co můžu očekávat. Nejdříve si potáhl stejda a pak mi dýmku předal. Čekal bych cokoliv, ale tohle ne... Začal jsem se klepat, potit, motat a málem jsem upadl na zem. Po desti minutách vše ustalo a mohl jsem jít vklidu spát. Nevím co to bylo, ale bylo to sakra silné.
Strejda sehnal Trang nějaké prášky na bolest zubů, a tak doufáme, že nakonec tyto léky zaberou. Zítra odpoledne odlétáme do Saigonu.
Žádné komentáře:
Okomentovat