Ráno jsme zabalili vše potřebné na cestu po okolí Mui Ne –
především doufáme, že narazíme na parádní pláže a konečně se vykoupeme
v moři. Snídat ve městě se nám nechce, a tak rovnou vyrážíme půjčit
motorku. První možnost zapůjčení motorky je hned na rohu našeho ubytování, ale
když se dozvídáme cenu, tak s díky a úsměvem na rtech odmítáme a jdeme
hledat dál. Jelikož motorku zde a v celém Vietnamu půjčuje snad úplně
každý, tak stačí ujít jen pár dalších metrů a máme motorku za poloviční
(standartní) cenu. Rovnou vyrážíme podél moře z města na první benzínovou
pumpu, kde bereme plnou do naší úplně prázdné nádrže – sám pumpař se divil na,
co jsme vlastně dojeli na pumpu – asi výpary.
V první řadě chceme vidět jedno z největších
lákadel v Mui Ne, kterými jsou písečné duny a jelikož jsou písečné duny na
druhé straně od našeho ubytování, tak se vydáváme skrz celé město zpět a dál na
druhou stranu. Po chvíli křižování města a užívání si motorky dorážíme na
turisticky velmi vytěžované místo, na písečné duny v Mui Ne. Zastavit
někde u silnice není skoro možné, i když jsme se o to pokusili. Ve chvíli kdy
motorka zastavila, se na nás vrhla dobrá desítka dětí, ať si od nich půjčíme
kus lina a jdeme se klouzat po dunách. Nechceme, chceme jen zaparkovat motorko,
ale ani to není možné. Děti nás drží za ruce a batohy. Motorku drží za
řídítka. Trang vykřikla: „jeď pryč!“ Nemohl jsem, protože bych ty děti musel
zajet, ale nakonec se nám povedlo dostat z dětských spárů a motorku jsme
za úplatek 10 000 dongů zaparkovali u stánkaře na druhé straně silnice.
Začínáme mít hlad, ale bohužel všude prodávají pouze mořské plody, které
nevypadají zrovna lákavě, a proto vyrážíme na písečné duny.
Mui Ne - písečné duny |
Konečně jsme se dostali na vzdálenější písečné duny, dál od
všech nabízečů, prodavačů, hlídačů – prostě lidí a užíváme si výhledů a chvíle
klidu.
Mui Ne - písečné duny |
Mui Ne - písečné duny |
Písečné duny jsou fajn, ale jelikož máme písek úplně všude,
tak vyrážíme na motorce dál podél pláží a hledáme tu pravou, kde budeme úplně
sami. Nakonec uhýbáme z hlavní silnice a jedeme stále dál, až se dostáváme
skrz nejrůznější resorty na samý konec uličky, která nikam nevede – to se ve
Vietnamu stává velmi často. Nakonec nacházíme místo, kde je i surf spot a tak
neváháme a jdeme okouknout pláž. Motorku necháváme zaparkovanou pod palmou u
silnice, když se z ničeho nic spustí neskutečná průtrž mračen – to se ve
Vietnamu stává také velmi často, alespoň tedy nám. Tento vydatný déšť trval
třeba dvacet minut, ale byl natolik vydatný, že nám utopil motorku, která
nechtěla naskočit za žádnou cenu. Motorku jsme tedy odtáhli před jeden resort,
kde jsem ji tak dlouho tůroval, až konečně někdo přišel – to byl samozřejmě
záměr (někoho přivolat, kdo pomůže, opraví, řekne kde je opravna …), ale ani
chlapíci z ochranky resortu naši motorku nedokázali nastartovat, a tak
jsme na kost promočení a hladový motorku začali tlačit „domů“. Prostě někam
dál, protože jsme od půjčovny (našeho ubytování) byli asi 40 km.
Mui Ne - písečné duny |
Motorku jsme naštěstí nemuseli tlačit daleko. Zaparkovali
jsme ji před restaurací, která už bohužel nevařila a dali jsme si čaj a kávu –
bohužel oboje ledové, což nás zrovna nezahřálo na těle ani duši. Tlačíme dál a
už jen tak ze zvyku zkouším motorku nahodit, když najednou naskočila. Paráda –
jsem opravář (nejsem). Pravděpodobně se voda vypařila nebo odtekla pryč od
baterky a konečně můžeme pokračovat dál v cestě, ale raději v cestě
zpět.
Mui Ne - písečné duny |
Mui Ne - písečné duny |
Při zpáteční cestě se nám podařilo najít jedno otevřené
občerstvení u silnice, a tak neváháme ani sekundu a už do sebe tlačíme snídani,
oběd a svačinu zároveň, přičemž vše hojně zapíjíme třtinovým mokem. Po jídle
ještě relaxujeme ve stínu občerstvení, než vyrazíme hledat onu „naši pláž“, ale
nachází jen pláže u resortů, kde chtějí velké vstupné i za hlídání motorky. Stačí
ujet po silnici kousek dál (to je jak u nás na Mácháči), pak sjet svah
k pláži a rázem se člověk ocitne na vlastní pláži, bez lidí a bez
zbytečných poplatků.
Pláže nedaleko Mui Ne |
Moře bylo bohužel dost studené nebo naše těla moc rozpálená,
a tak Trang ve vodě svlažila jen své krásné nožky a nasbírala několik mušlí.
Pláže ve Vietnamu jsou dost zanedbané a špinavé, ale i tak mají své kouzlo,
protože málokde se Vám naskytne podívaná, jak se po plážích prohánějí stáda
krav apod. Užíváme si klidu a pohody. Při odjezdu jsem dostal nápad se projet
na motorce po pláži, ale bohužel je motorka příliš těžká nebo nemá takový
výkon, aby po písku letěla jako blesk, a tak se v písku boříme a naše
snažení končí téměř pádem z motorky. Nakonec se nám podařilo motorku
vytlačit zpět na silnici, po které jsme se vrátili po pobřeží kolem písečných
dun až k našemu ubytování.
Pláže nedaleko Mui Ne |
Motorka má bezednou nádrž, a tak vyrážíme ještě do
sousedního města Phan Thiet, které jsme přejmenovali na město motorek, a trochu
nás mrzí, že nás řidič autobusu nevysadil předešlou noc právě zde – kde měl.
Hned po příjezdu do města Phan Thiet jsme se shodli, že jsme zase ve Vietnamu a
to se nám líbí. Chvíli jsme se proháněli městem na motorce, nakoupili večeři a
odvezli jsme si ji na pláž k západu slunce. Trang bageta moc nechutnala, a
tak udělala dobrý skutek a nakrmila masem z bagety místní krysy.
Dnešní den byl opět velmi dlouhý a motorku jsme vraceli až
za tmy. Ve vedlejším obchůdku jsme koupili jízdenku na druhý den do Dalatu.
Cena byla přibližně stejná jako na baolau. Odjíždíme v 6:15 od naše
ubytování, takže se nebudeme muset ráno nikam trmácet.