Konečně letíme …

Z pražského letiště Václava Havla jsme odstartovali bez problému. Cesta utíkala rychle, protože do 2,5 hodinového letu bylo zakomponované obědové menu, takže bylo na palubě docela živo. Naši spolucestující jsou převážně Asiaté, kteří letí navštívit své příbuzné do Vietnamu. Stejně tak, jak jsme bez problémů v Praze vzlétli, jsme i v Moskvě na letišti Šeremetěvo přistáli. V Moskvě je již + 1hod. časový posun. 

Šeremetěvo letiště je poměrně dobře značené a prakticky není možné se zde ztratit, ale i přesto jsem vytáhl předem vytištěný plánek letiště, který se opravdu shodoval s realitou. Našli jsme naší GATE, kde jsme rozložili sezení. Máme cca 2hodiny do dalšího letu. 

V 19:05 Moskevského času máme opouštět pevnou půdu pod nohama a dalších cca 9,5hodiny se vznášet v oblacích směr Vietnam – Hanoj. Jelikož v tento čas ještě stojíme před pasovou kontrolou na bráně, je jasné že let bude mít zpoždění. Při nástupu do letadla se vše opakuje „nemůžete mít tolik příručních zavazadel“ a dále na palubě „prosim, prosim pane, dej mi to nahoru…“ (některé Vietnamky jsou tak malinké, že svůj neskutečně těžký kufr nedokáží vložit do prostoru na příruční zavazadla, který se nachází nad sedačkami – konečně si připadám velký). 

letadlová potrava v podání letecké společnosti Aeroflot

Jsme ve vzduchu. Letadlo je oproti prvnímu, kterým jsme přiletěli z Prahy mnohem prostornější. Jídla i pití je také více - jen škoda, že aeroflot nenabízí během letu pivo, ale jen víno. Chtěl jsem si dát pár piv, abych následně usnul jako miminko. Musí tedy stačit vínko. V sedačce před námi je obrazovka, a tak zapínáme film „WILD“, není to špatné, ale na „INTO THE WILD“ to zkrátka nemá. V tomto letadle se střídavě podávalo jídlo - pití - jídlo až do doby, kdy se „zhaslo“... Usínáme a probouzíme se až ráno, kdy nám servírují další jídlo. Pod námi je již Barma, Laos a nakonec i Vietnam. 

Moskva - Hanoj

Na hranicích Laos - Vietnam

Řeka Sông Đà (Black river) - Vietnam

Z letadla máme i pár vtipných zážitků, jelikož jsem nebyl přímým účastníkem (Trang na to má asi jiný názor), tak mi přišli vtipné. Honza si objednal v letadle kávu, kterou ještě nikdy nepil – chtěl ji ochutnat, ale ještě než k tomu došlu, celou ji na sebe vylil a polil i věci Trang. O další zábavu se postaral Michal, který těsně před vystupováním z letadla se ke mě otočil, s tím že bude zvracet. Začal jsem rozbalovat pytlík, ale nešlo mi to. Naštěstí mi jej z rukou vytrhla Trang, do kterého zachytila již letící zvratky směrem k nám (především na mě). Naštěstí jsem vystoupil z letadlo nepozvracený.

Na letišti přichází okamžik pravdy, zda zvací dopis je pravý nebo jen FAKE. Vše předkládám na přepážce Landing visa a čekám až mě zavolají. Jména vyvolává počítač, tzn. žádné jméno tak nějak neodpovídá realitě. Najednou se ozve „džen kebek“ – Trang brečí smíchy, já nereaguji, ač bych měl – protože právě volají mě. Po zaplacení 45 dolarů (od 23.11.2015 stojí jednovstupové vízum do Vietnamu pouze 25 dolarů - vice zde). odcházím z již vylepeným vízem v pase k pasové kontrole. Vietnamská paní úřednice necekne ani brvou, nereaguje ani na pozdrav, ale pouští mě dál. Dokonce máme i všechna zavazadla. Je 8:30 ráno – tedy +5 hod. oproti České republice. 

"GOOD MORNING VIETNAM"