Den druhý - cesta do horského města SaPa

Ráno jsme museli vstávat brzo, a to v 6:00, abychom zvládli přejezd do Viet Tri a včas nastoupili do vlaku, který jede napříč Vietnamem a končí v naší cílové destinaci Lao Cai. Další dny ve Vietnamu zjišťujeme, že vstávání mezi 5 a 7 hodinou ranní je ve Vietnamu běžná záležitost, navíc pokud chce člověk kvalitně posnídat a případně dát v klidu do 11 hodin oběd nemá jinou možnost. Tento den jsme posnídali výborné Banh Mi (vietnamská bageta na 100 a jeden způsob chuťových variací – co kraj to jiná bageta, jiné koření, jiné ingredience, jiná chuť…), která se dlouho držela na prvním místě až byla jednoho dne v Dalatu překonána jinou bagetou, kterou jsme koupili u jedné paní v Garáži cestou na sloní vodopády.

Přesun na vlakové nádraží byl v pohodě i s časovou rezervou. Výměna vytištěného kusu papíru coby místenky do vlaku zakoupené přes baolau byla též bez problémů. Pomocí tohoto webu je tedy možné za menší příplatek zarezervovat a naplánovat komplet cestu pomocí vlaků, autobusů a letadel z pohodlí domova ještě před odletem. Já pro nás zarezervoval pouze tuto jednu cestu do Lao Cai a následující cesty vlakem či busem jsme dokupovali s denním předstihem přímo na nádražích, kde jsou jízdenky nejlevnější. Podle baolau.vn si však člověk může udělat ideální představu o pravdivé ceně a v praxi při smlouvání ceny za dopravu nikomu nenaletí. Nám tento web sloužil jako kontrolní nástroj cen, časů odjezdů apod. 

Ga Viet Tri

Ve vlaku jsme museli z našich míst vyhodit pár starších Vietnamců, kteří zde doposud seděli. S odstupem času jsme zjistili, že tento způsob přesedání je ve vlaku běžná záležitost. Cestující z nižší neklimatizované vlakové třídy se jdou vyspat do klimatizované části vlaku, kde setrvají až do chvíli kdy je někdo vyhodí. Cestování vlakem mě baví, ale cestovat vlakem v Asii je opravdový zážitek. Trang jsem sliboval, že není třeba do vlaku nic kupovat, že vše nakoupíme během jízdy ve vlaku. Netrvalo dlouho a přijel první prodavač s vozíčkem přecpaným jídlem(jídlo se podává samozřejmě i teplé), další nesl pití, další hračky – prostě vše na co si člověk vzpomene. Pivo stálo např. 15Kč stejně jako coca cola. Jídlo pak třeba 30Kč. Trang pomohla dokoupit i coca colu jednomu Němci, který cestoval vlakem s námi a jazyková bariera na coca colu nestačila.

Do Lao Cai přijíždíme za deště po 7,5 hodinách strávených ve vlaku (cena 127 000 dongů). Bohužel předpověd počasí na následující dny, které chceme zůstat v Sapě hovoří jednoznačně - déšť a bouřky od rána do večera. Před nádražím se nás (já, Trang, němec a rakušan) ujal "naháněč", který nás odvedl k autobusu do Sapy a svým deštníkem stále zakrýval cenu za dopravu až nám nezbylo nic jiného než zaplatit o 25 000 dongů za osobu více. Není to moc, ale jde o princip. Nicméně jsme v autobuse a podle plánu jedeme dál do horské Sapy. Cestou toho není moc vidět, protože hodně prší a čím vyjíždíme výše do hor je i hustší mlha. Vidíme pouze stovky motorek, které se drápou do kopců, předjíždějí autobusy a přeložená nákladní auta, kolem silnic prodávají i v tomto počasí ženy z horských kmenů ovoce a zeleninu a občas i autobus zastaví, aby nezajel malé děti, které vedou po silnici velké bůvoly z pastev. Za necelou hodinku a půl jsme na náměstíčku v horském městě SaPa. V okolí se nachází mnoho ubytování a tak začínáme hledat místo, kde složíme hlavu. Nakonec zastavujeme u jedné paní, která nás ubytuje v malém pokojí s kupelnou za 200 000 dongů a slibuje, že na další noc nás přesťěhuje do většího pokoje.

Sa Pa - večerní market

Sa Pa - večerní market

Vyrážíme na první nefalšované vietnamské Bun Cha ve Vietnamu a je výborné. Po setmění se na náměstí konají velké trhy, kde prodávají ženy a děti z horských kmenů své výrobky. Všude postávají malinké děti, které nosí na svých zádech ještě menší děti a nabízejí turistům za malou úplatu možnost se s nimi vyfotografovat.

Bun Cha

Po náročném dni uleháme neskutečně unaveni do postele a plni očekávání se těšíme na další dny. Více informací o severním Vietnamu a oblasti Sa Pa.