Po vyřešení letištních záležitostí jsme konečně stáli před
letištěm Noi Bai v Hanoji, kde nás konečně políbil horký a zároveň vlhký vzduch
Vietnamu. Zhruba na desátou hodinu jsme měli domluvenou schůzku
s bratrancem Trang, který nás měl nabrat autem před letištěm a společně
pak vyrazit směr Vinh Yen, kde strávíme první noc. V tomto městě bydlí
první příbuzní Trang a zde musíme předat první várku darů z České republiky.
Jelikož nás venku zatím nikdo nečekal, rychle jsme se stáhli zpět do
klimatizované letištní haly. Bohužel jsme přesně nevěděli jak bratranec
vypadá, protože ho Trang neviděla cca 10 let. Obcházeli jsme letištní
halu sem a tam a našli jsme několik bratranců, ale ani jeden nebyl ten
správný. Po několika telefonátech a asi 2 hodinách čekání se konečně
objevil správný bratranec a dokonce i se strejdou. Rychlé přivítání vystřídalo ještě
rychlejší nakládání zavazadel. Vyrážíme směr Vinh Yen.
Podél silniček
jsou vidět první rýžová políčka, sem tam stojí vodní bůvol, jinde se
něco prodává a téměř všude se povalují odpadky (někdy i hoří). Obloha je
šedomodrá a já konečně cítím, že jsem v Asii. Trang vypráví jistě
zajímavé věci, ale já skoro ničemu nerozumím, protože vietnamsky neumím,
i když Trang měla v letadle snahu mě něco málo naučit, ale zapamatoval
jsem si jen kočka, pes, vodní bůvol, máma, děkuji, číslovky… což na žádnou velkou, ani malou konverzaci nestačí.
Po zhruba 45 minutách jsme dojeli před vysoký dům příbuzných maminky Trang. Bylo kolem poledne a vedro na umření – odhaduji 40 - 45 stupňů, a proto jsme rychle zalezli do útrob domu, kde naplno běželo několik větráků. Klimatizované jsou jen pokoje v honím patře, kde se odpočívá a spí.
Bohužel jak praví vietnamské tradice a zásady, tak první noc budu trávit bez Trang na jedné posleteli s klukama, Trang dostala svůj pokoj na druhém konci chodby. Zanedlouho jsme přivoláni na oběd, který se podává ne zemi napomezí kuchyně a denní místnosti. Jídla je strašně moc, ke kterému je hojně podáváno pivo s ledem. Donesli jsme tedy na ochutnání i naši Plzeň, která byla z letadla ještě ledová. Během tohoto oběda potřebovalo jedno z malých dětí čůrat - maminka neváhala a děcko se vyčůralo do plechovky od coca coly a v klidu se jedlo dál. Po totálním obžerství se mě hostitelka domu zeptala, jestli jsem už jedl psa a že jej mohou sehnat k večeři. Vietnamci psi běžně nejedí, většině možná tento druh masa ani nechutná a toto jídlo mají spíše za velmi vzácné.
Po obědě se musíme jít natáhnout, protože jsme znaveni z letadla a venku i v domě, kde není klimatizace nebo větráky je nepopsatelné horko. Po necelých dvou hodinách spánku začala předávat Trang dárky z České republiky a v domě se začínají střídat návštěvy. Jsou to příbuzní, znamí, sousedi až se nakonec ve dveřích ukázala druhá babička Trang tzv. "betelová babička". Tak jsem ji pracovně pojmenoval, protože pořád žvýkala betel. Základem je na kousky nakrájený ořech arekové palmy (Areca catechu) zabalený do srdčitého listu pepřovníku betelového. Žvýkání této lehké drogy člověku zabarví rty a jazyk do krvavě rudé barvy a zoubky mu nádherně zčernají.
Na návštěvu dorazil i jeden z mnoha dalších stejdů Trang, který trval na to, že je musíme přijet navštívit na vesnici. Jsme tedy nuceni trochu překopat plány a při zpáteční cestě ze Sapy nepojedeme rovnou do Hanoje, ale ještě uděláme zastávku na vesnici, kde žije další část rodiny.
Po zhruba 45 minutách jsme dojeli před vysoký dům příbuzných maminky Trang. Bylo kolem poledne a vedro na umření – odhaduji 40 - 45 stupňů, a proto jsme rychle zalezli do útrob domu, kde naplno běželo několik větráků. Klimatizované jsou jen pokoje v honím patře, kde se odpočívá a spí.
Bohužel jak praví vietnamské tradice a zásady, tak první noc budu trávit bez Trang na jedné posleteli s klukama, Trang dostala svůj pokoj na druhém konci chodby. Zanedlouho jsme přivoláni na oběd, který se podává ne zemi napomezí kuchyně a denní místnosti. Jídla je strašně moc, ke kterému je hojně podáváno pivo s ledem. Donesli jsme tedy na ochutnání i naši Plzeň, která byla z letadla ještě ledová. Během tohoto oběda potřebovalo jedno z malých dětí čůrat - maminka neváhala a děcko se vyčůralo do plechovky od coca coly a v klidu se jedlo dál. Po totálním obžerství se mě hostitelka domu zeptala, jestli jsem už jedl psa a že jej mohou sehnat k večeři. Vietnamci psi běžně nejedí, většině možná tento druh masa ani nechutná a toto jídlo mají spíše za velmi vzácné.
Po obědě se musíme jít natáhnout, protože jsme znaveni z letadla a venku i v domě, kde není klimatizace nebo větráky je nepopsatelné horko. Po necelých dvou hodinách spánku začala předávat Trang dárky z České republiky a v domě se začínají střídat návštěvy. Jsou to příbuzní, znamí, sousedi až se nakonec ve dveřích ukázala druhá babička Trang tzv. "betelová babička". Tak jsem ji pracovně pojmenoval, protože pořád žvýkala betel. Základem je na kousky nakrájený ořech arekové palmy (Areca catechu) zabalený do srdčitého listu pepřovníku betelového. Žvýkání této lehké drogy člověku zabarví rty a jazyk do krvavě rudé barvy a zoubky mu nádherně zčernají.
 |
| Vinh Yen |
Po večeři nás bratranci Trang naložili na motorky a zavezli do města, kde jsem poprvé ochutnal Nuoc Mia (třtinovka). Jedná se o nápoj, který se získává vylisováním z cukrové třiny. Je to výborné, osvěžující, levné a 100% fresh pití. Peníze jsme vyměnili ve zlatnictví. Více informací o penězích ve Vietnamu naleznete např. zde. Večer jsme ještě získali vietnamskou SIM kartu, abychom v případě potíží mohli být v kontaktu s rodinou Trang. Více o mobilním světě ve Vietnamu je např. zde.
V noci ještě domlouváme taxi na ráno. Musíme se dostat na vlak to města Viet Tri, které je vzdálené asi 45 minut jízdy. Z Viet Tri máme přes baolau koupenou místenku do vlaku, kterým vyrážíme do Lao Cai.
V noci ještě domlouváme taxi na ráno. Musíme se dostat na vlak to města Viet Tri, které je vzdálené asi 45 minut jízdy. Z Viet Tri máme přes baolau koupenou místenku do vlaku, kterým vyrážíme do Lao Cai.
Žádné komentáře:
Okomentovat