Jak to vlastně začalo - Vietnam

S myšlenkou vyrazit do Vietnamu jsem si zažal pohrávat prakticky od první chvíle, kdy jsem poznal svou stávající přítelkyni Trang, protože s kým jiným vyrazit do Vietnamu než s rodilým mluvčím, který navíc umí česky. Trang je samozřejmě více než Vietnamka Češka, protože patří k druhé generaci Vietnamců, kteří se již v České republice narodili a vyrůstali.Tato generace vietnamských dětí je často označována jako "banánové děti". Znamená to, že jsou na povrchu žlutí a uvnitř bílí, stejně jako banán.

Vyrazit společně do Vietnamu však ze začátku nebylo úplně snadné, protože při návštěvě dalekého Vietnamu je zapotřebí navštívit rozsáhlé vietnamské příbuzenstvo a já byl téměř celý první rok našeho vztahu před rodiči a veškerým příbuzenstvem Trang utajovanou osobou (kdo měl někdy vztah s vietnamkou či vietnamcem naprosto přesně ví o čem mluvím). Téhož roku si navíc Trang zlomila na kole nohu a i mimovietnamské plány šli tedy do sádry... Rok na to se nám nepodařilo sehnat výhodné letenky a tak jsme vyrazili pouze do Turecka a letos v létě to konečně klaplo.

Jak už jsem psal výše vyrazit s vietnamkou do Vietnamu není úplně jednoduchá věc... Největší oříšek bylo vymyslet správný termín, který bude vyhovovat mě s ohledem na práci a končící zkoušové období Trang a na vymyšlený termín nalézt a koupit (ideálně výhodně) letenky do Hanoje. Proč do Hanoje a né do Saigonu, kam jsou letenky zpravidla levnější? Protože celé příbuzenstvo Trang žije nedaleko Hanoje a když vietnamec žijící v Čechách jede do Vietnamu veze svému rozsáhlému příbuzenstvu spousty věcí, které nejsou ve Vietnamu k dostání nebo jsou příliš drahé. Kdybychom tedy přiletěli do Saigonu musíme s sebou táhnout cca 20kg kufr darů a dva malé vietnamské kluky (každý + 20kg darů), kteří nám byli v průběhu plánování cesty přibaleni s sebou. Plán byl dále už jednoduchý - nejdříve Hanoj, seznámit mou maličkost s celým příbuzenstvem Trang ve Vinh Yen, předat dary a kluky na vesnici babičkám a vyrazit na třítýdenní cestu po Vietnamu.

Letenky se nám podařilo koupit na přesný - resp. nám oběma vyhovující termín od leteceké společnosti Aeroflot za cca 15 000Kč. Nebylo to sice žádné finanční terno, ale vzhledem k všem okolnostem se nedalo nic jiného dělat ani dále vyčkávat. Odlétali jsme z Prahy do Moskvy (Šeremetěvo letiště) a dále do Hanoje.

Následovala peripetie ohledně očkování. Sám sebe jsem přesvedčil, že rok do kterého mám naočkovaný břišní tyfus v očkovacím průkaze není 2015, ale 2017. Záhy se ukázalo, že mám očkování propadlé a musel  (chtěl) jsem se nechat pro jistotu přeočkovat. Více o očkování do Vietnamu.

Pár týdnu před samotným odletem bylo potřeba dovyřešit vízovou záležitost. Já jsem se rozhodl využít možnosti zvacího dopisu do Vietnamu na základě, kterého budu vpuštěn do letedla a samotná (mnohem levnější) víza po zaplacení dostanu až na letišti v Hanoji. Kompletní návod jak získat zvací dopis do Vietnamu je popsaný na webových stránkách Čech ve Vietnamu. Není se třeba ničeho bát - opravdu to funguje.

Příprava pomalu vrcholí. Plánky a mapky vytištěné. Nainstalované mapy do telefonu. Dokoupený přelet Hanoj - Saigon. Dokončena veškerá očkování. Vytvořené kopie všech dokladů. Několikrát ověřená platnost pasu (Trang jednou díky propadlému pasu zůstala viset na Slovinských hranicích). Zabaleno - snad vše, ale to se časem ukáže...

Plán cesty se během posledních 14 dní ještě několikrát změnil, ale jeho definitivní podoba byla nakonec zhruba následující:  

Děčín - Praha - Moskva - Ha Noi - Vinh Yen - Lao Cai - Sa Pa - horské vesničky - Vinh Yen - Yen Lac - Ha Noi (přelet) - Saigon - Cu Chi tunnels - Mui Ne - Da Lat - Nha Trang - Ba ho waterfall - Da Nang - Ninh Binh - Ha Noi - Moskva - Praha - Děčín

Sa Pa