Bac Ha Market

Ráno nás přivítala Sapa bouřením, silným deštěm a mlhou tak hustou, že by se dala krájet (jak pravil Rákosníček ve večerníčku). Posnídali jsme zbytky jídla, které jsme našli v krosně a vydali se čekat na předem domluvený a zaplacený turistický trip na údajně obrovský Bac Ha Market. Původně jsme chtěli na ono místo dorazit po vlastní ose na motorce, což nám vzhledem k vzdálenosti a počasí bylo každým rozmluveno. Nakonec se ukázalo, že to byl dobrý nápad, protože cestu bychom pravděpodobně nikdy nenašli, cestou motorku několikrát uvařili a cesta by byla více či méně jen a jen pro zlost.

Bac Ha market

Když jsme po Sapě a jejím okolí posbírali hloučky turistů, vyrazili jsme přes Lao Cai na toto odlehlé horské místo. Cestou jsme projížděli obrovské kaluže, kde bychom motorku zcela určitě utopili, přejížděli velké hory, kde bychom motorku zcela určitě uvařili, přejížděli místa, kde nebyla skoro vůbec silnice, kde bychom motorku třeba i rozbili a do toho déšť nabíral na síle. Chvílema to vypadalo, že i autobus nedojede. Po asi hodině a půl jízdy jsme zastavili na snídani, kdesi v horách u malého občerstvení. S Trang jsme si objednali pálivou polévku v kelímku s čerstvými bylinkami a při jídle pozorovali čuníky rochnící se v odpadcích. Za další hodinu jsme dorazili na místo.

Bac Ha market

Bohužel přišlo první zklamání, které se částečně dalo očekávat u takto předem placených tripů. V podstatě se nejedná o nějak zvlášť velký market, třeba to bylo pouze špatným počasím – nevíme, ale záhy zjišťujeme, že je zde navíc vše i turisticky napálené oproti naší Sapě, kde jsme ubytovaní. Koupili jsme něco málo k jídlu, udělali pár fotek a přece jen koupili pár dárečků a pohledů pro kamarády do České republiky. Přesunuli jsme se do nedaleké kavárny, kde jsme se ukryli před deštěm, objednali cà phê sửa, hanojské pivo a vynikající palačinky a dali jsme se na psaní pohledů. V podstatě výlet na toto místo (resp. účelově na tento market) nikomu nedoporučujeme, je to zbytečné a drahé, ale na druhou stranu jsme si říkali, že trávit den na motorce v takovém počasí by také nebyl žádný med. 

Bac Ha market

Cestou zpět jsme se ještě zastavili v malé vesničce, kde jsme rozdali místním dětem omalovánky a ony nám za to ukázaly, kde a jak bydlí. A nakonec jsme se podívali přes řeku do Činy.

Čína

V podvečer jsme se vrátili zpět do Sapy, prošli místa, která jsme ještě nenavštívili předchozí den a vychutnali si další vietnamskou specialitu k večeři. Paní domácí, jak slíbila, nás mezitím přestěhovala do velkého pokoje v horním patře, odkud by byl jistě krásný výhled na okolní hory nebýt té neustupující mlhy. Kolem 21 hodiny vyrážíme na druhou večeři, kterou nám v restauraci připravují děti. Domů se už vracíme liduprázdným městem a Trang začíná bolet zub, a proto má i třetí večeři v podobě plné hrsti prášků.

Den druhý - cesta do horského města SaPa

Ráno jsme museli vstávat brzo, a to v 6:00, abychom zvládli přejezd do Viet Tri a včas nastoupili do vlaku, který jede napříč Vietnamem a končí v naší cílové destinaci Lao Cai. Další dny ve Vietnamu zjišťujeme, že vstávání mezi 5 a 7 hodinou ranní je ve Vietnamu běžná záležitost, navíc pokud chce člověk kvalitně posnídat a případně dát v klidu do 11 hodin oběd nemá jinou možnost. Tento den jsme posnídali výborné Banh Mi (vietnamská bageta na 100 a jeden způsob chuťových variací – co kraj to jiná bageta, jiné koření, jiné ingredience, jiná chuť…), která se dlouho držela na prvním místě až byla jednoho dne v Dalatu překonána jinou bagetou, kterou jsme koupili u jedné paní v Garáži cestou na sloní vodopády.

Přesun na vlakové nádraží byl v pohodě i s časovou rezervou. Výměna vytištěného kusu papíru coby místenky do vlaku zakoupené přes baolau byla též bez problémů. Pomocí tohoto webu je tedy možné za menší příplatek zarezervovat a naplánovat komplet cestu pomocí vlaků, autobusů a letadel z pohodlí domova ještě před odletem. Já pro nás zarezervoval pouze tuto jednu cestu do Lao Cai a následující cesty vlakem či busem jsme dokupovali s denním předstihem přímo na nádražích, kde jsou jízdenky nejlevnější. Podle baolau.vn si však člověk může udělat ideální představu o pravdivé ceně a v praxi při smlouvání ceny za dopravu nikomu nenaletí. Nám tento web sloužil jako kontrolní nástroj cen, časů odjezdů apod. 

Ga Viet Tri

Ve vlaku jsme museli z našich míst vyhodit pár starších Vietnamců, kteří zde doposud seděli. S odstupem času jsme zjistili, že tento způsob přesedání je ve vlaku běžná záležitost. Cestující z nižší neklimatizované vlakové třídy se jdou vyspat do klimatizované části vlaku, kde setrvají až do chvíli kdy je někdo vyhodí. Cestování vlakem mě baví, ale cestovat vlakem v Asii je opravdový zážitek. Trang jsem sliboval, že není třeba do vlaku nic kupovat, že vše nakoupíme během jízdy ve vlaku. Netrvalo dlouho a přijel první prodavač s vozíčkem přecpaným jídlem(jídlo se podává samozřejmě i teplé), další nesl pití, další hračky – prostě vše na co si člověk vzpomene. Pivo stálo např. 15Kč stejně jako coca cola. Jídlo pak třeba 30Kč. Trang pomohla dokoupit i coca colu jednomu Němci, který cestoval vlakem s námi a jazyková bariera na coca colu nestačila.

Do Lao Cai přijíždíme za deště po 7,5 hodinách strávených ve vlaku (cena 127 000 dongů). Bohužel předpověd počasí na následující dny, které chceme zůstat v Sapě hovoří jednoznačně - déšť a bouřky od rána do večera. Před nádražím se nás (já, Trang, němec a rakušan) ujal "naháněč", který nás odvedl k autobusu do Sapy a svým deštníkem stále zakrýval cenu za dopravu až nám nezbylo nic jiného než zaplatit o 25 000 dongů za osobu více. Není to moc, ale jde o princip. Nicméně jsme v autobuse a podle plánu jedeme dál do horské Sapy. Cestou toho není moc vidět, protože hodně prší a čím vyjíždíme výše do hor je i hustší mlha. Vidíme pouze stovky motorek, které se drápou do kopců, předjíždějí autobusy a přeložená nákladní auta, kolem silnic prodávají i v tomto počasí ženy z horských kmenů ovoce a zeleninu a občas i autobus zastaví, aby nezajel malé děti, které vedou po silnici velké bůvoly z pastev. Za necelou hodinku a půl jsme na náměstíčku v horském městě SaPa. V okolí se nachází mnoho ubytování a tak začínáme hledat místo, kde složíme hlavu. Nakonec zastavujeme u jedné paní, která nás ubytuje v malém pokojí s kupelnou za 200 000 dongů a slibuje, že na další noc nás přesťěhuje do většího pokoje.

Sa Pa - večerní market

Sa Pa - večerní market

Vyrážíme na první nefalšované vietnamské Bun Cha ve Vietnamu a je výborné. Po setmění se na náměstí konají velké trhy, kde prodávají ženy a děti z horských kmenů své výrobky. Všude postávají malinké děti, které nosí na svých zádech ještě menší děti a nabízejí turistům za malou úplatu možnost se s nimi vyfotografovat.

Bun Cha

Po náročném dni uleháme neskutečně unaveni do postele a plni očekávání se těšíme na další dny. Více informací o severním Vietnamu a oblasti Sa Pa.

Den první – přesun do Vinh Yen

Po vyřešení letištních záležitostí jsme konečně stáli před letištěm Noi Bai v Hanoji, kde nás konečně políbil horký a zároveň vlhký vzduch Vietnamu. Zhruba na desátou hodinu jsme měli domluvenou schůzku s bratrancem Trang, který nás měl nabrat autem před letištěm a společně pak vyrazit směr Vinh Yen, kde strávíme první noc. V tomto městě bydlí první příbuzní Trang a zde musíme předat první várku darů z České republiky.

Jelikož nás venku zatím nikdo nečekal, rychle jsme se stáhli zpět do klimatizované letištní haly. Bohužel jsme přesně nevěděli jak bratranec vypadá, protože ho Trang neviděla cca 10 let. Obcházeli jsme letištní halu sem a tam a našli jsme několik bratranců, ale ani jeden nebyl ten správný. Po několika telefonátech a asi 2 hodinách čekání se konečně objevil správný bratranec a dokonce i se strejdou. Rychlé přivítání vystřídalo ještě rychlejší nakládání zavazadel. Vyrážíme směr Vinh Yen. 

Podél silniček jsou vidět první rýžová políčka, sem tam stojí vodní bůvol, jinde se něco prodává a téměř všude se povalují odpadky (někdy i hoří). Obloha je šedomodrá a já konečně cítím, že jsem v Asii. Trang vypráví jistě zajímavé věci, ale já skoro ničemu nerozumím, protože vietnamsky neumím, i když Trang měla v letadle snahu mě něco málo naučit, ale zapamatoval jsem si jen kočka, pes, vodní bůvol, máma, děkuji, číslovky… což na žádnou velkou, ani malou konverzaci nestačí.

Po zhruba 45 minutách jsme dojeli před vysoký dům příbuzných maminky Trang. Bylo kolem poledne a vedro na umření – odhaduji 40 - 45 stupňů, a proto jsme rychle zalezli do útrob domu, kde naplno běželo několik větráků. Klimatizované jsou jen pokoje v honím patře, kde se odpočívá a spí.

Bohužel jak praví vietnamské tradice a zásady, tak první noc budu trávit bez Trang na jedné posleteli s klukama, Trang dostala svůj pokoj na druhém konci chodby. Zanedlouho jsme přivoláni na oběd, který se podává ne zemi napomezí kuchyně a denní místnosti. Jídla je strašně moc, ke kterému je hojně podáváno pivo s ledem. Donesli jsme tedy na ochutnání i naši Plzeň, která byla z letadla ještě ledová. Během tohoto oběda potřebovalo jedno z malých dětí čůrat - maminka neváhala a děcko se vyčůralo do plechovky od coca coly a v klidu se jedlo dál. Po totálním obžerství se mě hostitelka domu zeptala, jestli jsem už jedl psa a že jej mohou sehnat k večeři. Vietnamci psi běžně nejedí, většině možná tento druh masa ani nechutná a toto jídlo mají spíše za velmi vzácné.

Po obědě se musíme jít natáhnout, protože jsme znaveni z letadla a venku i v domě, kde není klimatizace nebo větráky je nepopsatelné horko. Po necelých dvou hodinách spánku začala předávat Trang dárky z České republiky a v domě se začínají střídat návštěvy. Jsou to příbuzní, znamí, sousedi až se nakonec ve dveřích ukázala druhá babička Trang tzv. "betelová babička". Tak jsem ji pracovně pojmenoval, protože pořád žvýkala betel. Základem je na kousky nakrájený ořech arekové palmy (Areca catechu) zabalený do srdčitého listu pepřovníku betelového. Žvýkání této lehké drogy člověku zabarví rty a jazyk do krvavě rudé barvy a zoubky mu nádherně zčernají.

Vinh Yen

Na návštěvu dorazil i jeden z mnoha dalších stejdů Trang, který trval na to, že je musíme přijet navštívit na vesnici. Jsme tedy nuceni trochu překopat plány a při zpáteční cestě ze Sapy nepojedeme rovnou do Hanoje, ale ještě uděláme zastávku na vesnici, kde žije další část rodiny.

Po večeři nás bratranci Trang naložili na motorky a zavezli do města, kde jsem poprvé ochutnal Nuoc Mia (třtinovka). Jedná se o nápoj, který se získává vylisováním z cukrové třiny. Je to výborné, osvěžující, levné a 100% fresh pití. Peníze jsme vyměnili ve zlatnictví. Více informací o penězích ve Vietnamu naleznete např. zde. Večer jsme ještě získali vietnamskou SIM kartu, abychom v případě potíží mohli být v kontaktu s rodinou Trang. Více o mobilním světě ve Vietnamu je např. zde.

V noci ještě domlouváme taxi na ráno. Musíme se dostat na vlak to města Viet Tri, které je vzdálené asi 45 minut jízdy. Z Viet Tri máme přes baolau koupenou místenku do vlaku, kterým vyrážíme do Lao Cai.

Konečně letíme …

Z pražského letiště Václava Havla jsme odstartovali bez problému. Cesta utíkala rychle, protože do 2,5 hodinového letu bylo zakomponované obědové menu, takže bylo na palubě docela živo. Naši spolucestující jsou převážně Asiaté, kteří letí navštívit své příbuzné do Vietnamu. Stejně tak, jak jsme bez problémů v Praze vzlétli, jsme i v Moskvě na letišti Šeremetěvo přistáli. V Moskvě je již + 1hod. časový posun. 

Šeremetěvo letiště je poměrně dobře značené a prakticky není možné se zde ztratit, ale i přesto jsem vytáhl předem vytištěný plánek letiště, který se opravdu shodoval s realitou. Našli jsme naší GATE, kde jsme rozložili sezení. Máme cca 2hodiny do dalšího letu. 

V 19:05 Moskevského času máme opouštět pevnou půdu pod nohama a dalších cca 9,5hodiny se vznášet v oblacích směr Vietnam – Hanoj. Jelikož v tento čas ještě stojíme před pasovou kontrolou na bráně, je jasné že let bude mít zpoždění. Při nástupu do letadla se vše opakuje „nemůžete mít tolik příručních zavazadel“ a dále na palubě „prosim, prosim pane, dej mi to nahoru…“ (některé Vietnamky jsou tak malinké, že svůj neskutečně těžký kufr nedokáží vložit do prostoru na příruční zavazadla, který se nachází nad sedačkami – konečně si připadám velký). 

letadlová potrava v podání letecké společnosti Aeroflot

Jsme ve vzduchu. Letadlo je oproti prvnímu, kterým jsme přiletěli z Prahy mnohem prostornější. Jídla i pití je také více - jen škoda, že aeroflot nenabízí během letu pivo, ale jen víno. Chtěl jsem si dát pár piv, abych následně usnul jako miminko. Musí tedy stačit vínko. V sedačce před námi je obrazovka, a tak zapínáme film „WILD“, není to špatné, ale na „INTO THE WILD“ to zkrátka nemá. V tomto letadle se střídavě podávalo jídlo - pití - jídlo až do doby, kdy se „zhaslo“... Usínáme a probouzíme se až ráno, kdy nám servírují další jídlo. Pod námi je již Barma, Laos a nakonec i Vietnam. 

Moskva - Hanoj

Na hranicích Laos - Vietnam

Řeka Sông Đà (Black river) - Vietnam

Z letadla máme i pár vtipných zážitků, jelikož jsem nebyl přímým účastníkem (Trang na to má asi jiný názor), tak mi přišli vtipné. Honza si objednal v letadle kávu, kterou ještě nikdy nepil – chtěl ji ochutnat, ale ještě než k tomu došlu, celou ji na sebe vylil a polil i věci Trang. O další zábavu se postaral Michal, který těsně před vystupováním z letadla se ke mě otočil, s tím že bude zvracet. Začal jsem rozbalovat pytlík, ale nešlo mi to. Naštěstí mi jej z rukou vytrhla Trang, do kterého zachytila již letící zvratky směrem k nám (především na mě). Naštěstí jsem vystoupil z letadlo nepozvracený.

Na letišti přichází okamžik pravdy, zda zvací dopis je pravý nebo jen FAKE. Vše předkládám na přepážce Landing visa a čekám až mě zavolají. Jména vyvolává počítač, tzn. žádné jméno tak nějak neodpovídá realitě. Najednou se ozve „džen kebek“ – Trang brečí smíchy, já nereaguji, ač bych měl – protože právě volají mě. Po zaplacení 45 dolarů (od 23.11.2015 stojí jednovstupové vízum do Vietnamu pouze 25 dolarů - vice zde). odcházím z již vylepeným vízem v pase k pasové kontrole. Vietnamská paní úřednice necekne ani brvou, nereaguje ani na pozdrav, ale pouští mě dál. Dokonce máme i všechna zavazadla. Je 8:30 ráno – tedy +5 hod. oproti České republice. 

"GOOD MORNING VIETNAM"

 

Těsně před odletem ...

Trang resp. její táta nás posbíral po Děčíně a vyrážíme směr pražské letiště. Cesta ubíhá poměrně rychle až do chvíli, kdy se ve směru na Slané stala autonehoda a začala se tvořit kolona. Zanedlouho, a následně dlouho už jen stojíme. Přestává to být sranda. Voláme Kubovi, který nám potvrzuje, že se ve Slaném opravdu stala nehoda, ale ať vydržíme, že už to nebude dlouho trvat. Po cca 30 - 40 minutách čekání opět vyrážíme směr letiště. Času relativně málo, ale vše stíháme. Jsme na letišti.

Při odbavování zavazadel jsem si začal všímat, jací jsou Vietnamci šílení cestovatelé. Povolený limit zavazadla byl 20kg, ale to Vietnamci neřeší. Jejich zavazadla váží mnohem více a tak dokupují váhové limity. To samé jsme pak viděli ještě několikrát i s příručními zavadaly, pod jejichž váhou se drobní Asiaté prohýbali. Při nástupu do letadla nás pobavila jedna z letušek, která vracela jednoho Vietnamce za druhým, ať si přebalí svá příruční zavazadla nebo něco vyhodí, protože jinak letadlo díky přetížení spadne. Ale zpět k odbavení nás a našich zavazadel. Až v tuto chvíli jsem si uvědomil, jak jsme zvláštní skupinka čtyř lidi (já, Trang a dva malý vietnamští kluci) a na co vše je možné do Vietnamu vycestovat.

Já vycestoval pouze na kus papíru tzv. zvací dopis, který jsem si koupil přes internet za 8 dolarů, na základě kterého dostanu v Hanoji za 45 dolarů víza. V tuto chvíli jsou již víza do Vietnamu levnější – více informací o vízech naleznete např. zde. Trang nedávno získala české občanství, ale i přesto si nadále ponechala občanství Vietnamské a tedy vycestovala bez vízové povinnosti na Vietnamský pas a povolení k trvalému pobytu v České republice. Jeden z kluků pak vycestoval na dopis, který vystavila cizinecká policie v České republice, za účelem návštěvy svých příbuzných ve Vietnamu (ověřený dopis a ještě něco dalšího pak bylo vylepeno do jeho českého pasu ještě zde v České republice). A druhý kluk vycestoval na ještě další odlišný dokument … 

Praha - Moskva

 Vše klaplo - zavazadla odbavena - naše připravené cestovní doklady, které jako doklady nevypadají na letišti bez problémů postačily - sedíme v prvním letadle směr Moskva a hodinky ukazují hodinu po poledni.