V dopoledních hodinách se nám konečně podařilo dorazit
do provincie Ninh Binh, která se rozkládá v severní části Vietnamu.
Hlavním městem provincie Ninh Binh je stejnojmenné město Ninh Binh, ležící mezi Rudouou řekou a řekou Ma. V městě Ninh Binh není na vietnamské poměry nic
extra zajímavého, ale nabízí levné ubytování a je výchozím bodem do zátoky Tam Coc,
která láká velké množství turistů.
Při plánování cesty po Vietnamu jsem se na toto místo opravdu
těšil, jednak díky překrásné kopcovité krajině, krasovým jeskyním a vlnící se
řece mezi kopečky, kde si lze najmout lodičku, ale i proto, že se to bude
jednat o jedno z posledních míst, kde uvidíme ještě před odjezdem zpět do
České republiky krásy vietnamské přírody.
Nejdelší cesta vlakem po Vietnamu Da Nang - Ninh Binh
Nádraží v Ninh Binh není stejné jako ostatní vlaková
nádraží, která jsme po Vietnamu navštívili. Většinou se jednalo a malinká
přeplněná nádraží, kde bylo horko a nepořádek. Nádraží v Ninh je nové,
moderní, rozsáhlé a čisté, ale téměř liduprázdné. Před nádražím se nás ujal
chlapík, který nás pozval, na čaj a dýmku, kterou s díky odmítám, protože
bych si rád z tohoto dne něco pomatoval, ale možná měl strejda Trang jen
nějaký silný model tabáku…Jakmile jsme
dopili čaj, tak nás pán naložil do auta a odvezl do Queen Mini Hotelu, kde nás
ubytoval za 400 000 dongů na dva dny a záhy nabídl motorku na půjčení,
které měl zaparkované uvnitř hoteleu hned vedle auta a kuchyňské linky.
Ninh Binh - Queen Mini Hotel
Po náročné cestě jsme se osprchovali, abychom si připadali
alespoň malinkou chvilku neupocení. Tento stav ve Vietnamu trvá zpravidla pouze
několik krátkých minut. Naskočili jsme na motorku a já zjistil, že to není
automat, ale poloautomat a je třeba trochu řadit. Trochu jsem se toho bál, ale
šlo to – jako všechno ve Vietnamu. V první řadě jsme museli nakrmit naší
motorku a sehnat něco k obědu i pro nás. V obou případech to bylo
problematické – bylo kolem oběda a nikdo nepracuje, ale nakonec se nám podařilo
objevit jeden otevřený krámek, kde nám udělali Pho.
Po jídle jsme rychle vyrazili pryč z města Ninh Binh,
přímo k zátoce Tam Coc, ale bez zaplacení nás paní nechtěla pustit přes
vrátnici, a proto jsme se otočili a vyrazili na motorce mezi pole a jiné
kopečky.
Rýžová pole v okolí zátoky Tam Coc
Konečně jsme se dostali na venkov, kde si jízdu na motorce
opravdu užívám. Zastavili jsme u chrámového komplexu, kde jsme vystoupali na
dračí horu, abychom se rozhlédli do širého okolí. Na vršku hory jsme potkali
Čechy, ale neměli jsme chuť se družit a raději jsme si užívali výhledy na
okolní krásy. Vzpomněl jsem si, že se v této zátoce natáčel film Indočína.
Počasí se začalo trochu kazit – pršet, a proto jsme sestoupili po strmém
schodišti opět dolů a prozkoumali přilehlé jeskyně v chrámovém komplexu.
Chrámový komplex
Chrámový komplex
Chrámový komplex
Ninh Binh - Tam Coc
V cestě jsme pokračovali dál a dál až se kopcovitá
venkovská krajina změnila v širokou silnici a dojeli jsme na obrovské
prostranství, pravděpodobně někdo v Hoa Lu, kde jsme zastavili u řeky a
dali si cukrovou třtinu. Cestou zpět jsme se zastavili ve městě na sushi a bylo
to opravdu nejhorší sushi, které jsme kdy jedli. Po sléze jsme zjistili, že to
nebylo sushi, ale kimbap – což je korejská obdoba sushi.
Hoa Lu - divné sushi "kimbap"
V podvečer jsme se ještě jednou vrátili až
k vrátnici, za kterou se nachází zátoka Tam Coc. Vrátnice byla otevřená a
tak jsme pokračovali dál mezi rýžová políčka. Potkali jsme, zde paní, která nám
nabídla na zítřek projížďku v lodičce za poloviční cenu s tím, že na
vrátnici nemáme nic platit – jen máme přidat plyn a rychle projet. Schůzka je
domluvená na 10:00 mezi rýžovými poličky u stromu, tak jsem zvědavý, zda toto
místo zítra najdeme.
kdesi v zátoce Tam Coc
kdesi v zátoce Tam Coc
Cestou zpět ještě zastavujeme mezi políčky a fotíme
rozkvetlé lekníny, stovky hus a kachen, které před námi utíkají. Ve městě jsme ještě
zastavili na kávu v krámku plném koček a za úplné tmy dorazili do hotelu. Takže
vyčůrat a spát – zítra je taky den.
