Příjezd do provincie Ninh Binh

V dopoledních hodinách se nám konečně podařilo dorazit do provincie Ninh Binh, která se rozkládá v severní části Vietnamu. Hlavním městem provincie Ninh Binh je stejnojmenné město Ninh Binh, ležící mezi Rudouou řekou a řekou Ma. V městě Ninh Binh není na vietnamské poměry nic extra zajímavého, ale nabízí levné ubytování a je výchozím bodem do zátoky Tam Coc, která láká velké množství turistů.

Tam Coc

Více o provincii Ninh Binh je možné získat zde.

Při plánování cesty po Vietnamu jsem se na toto místo opravdu těšil, jednak díky překrásné kopcovité krajině, krasovým jeskyním a vlnící se řece mezi kopečky, kde si lze najmout lodičku, ale i proto, že se to bude jednat o jedno z posledních míst, kde uvidíme ještě před odjezdem zpět do České republiky krásy vietnamské přírody.

Nejdelší cesta vlakem po Vietnamu Da Nang - Ninh Binh

Nádraží v Ninh Binh není stejné jako ostatní vlaková nádraží, která jsme po Vietnamu navštívili. Většinou se jednalo a malinká přeplněná nádraží, kde bylo horko a nepořádek. Nádraží v Ninh je nové, moderní, rozsáhlé a čisté, ale téměř liduprázdné. Před nádražím se nás ujal chlapík, který nás pozval, na čaj a dýmku, kterou s díky odmítám, protože bych si rád z tohoto dne něco pomatoval, ale možná měl strejda Trang jen nějaký silný model tabáku… Jakmile jsme dopili čaj, tak nás pán naložil do auta a odvezl do Queen Mini Hotelu, kde nás ubytoval za 400 000 dongů na dva dny a záhy nabídl motorku na půjčení, které měl zaparkované uvnitř hoteleu hned vedle auta a kuchyňské linky.

Ninh Binh - Queen Mini Hotel

Po náročné cestě jsme se osprchovali, abychom si připadali alespoň malinkou chvilku neupocení. Tento stav ve Vietnamu trvá zpravidla pouze několik krátkých minut. Naskočili jsme na motorku a já zjistil, že to není automat, ale poloautomat a je třeba trochu řadit. Trochu jsem se toho bál, ale šlo to – jako všechno ve Vietnamu. V první řadě jsme museli nakrmit naší motorku a sehnat něco k obědu i pro nás. V obou případech to bylo problematické – bylo kolem oběda a nikdo nepracuje, ale nakonec se nám podařilo objevit jeden otevřený krámek, kde nám udělali Pho. 

Po jídle jsme rychle vyrazili pryč z města Ninh Binh, přímo k zátoce Tam Coc, ale bez zaplacení nás paní nechtěla pustit přes vrátnici, a proto jsme se otočili a vyrazili na motorce mezi pole a jiné kopečky.

Rýžová pole v okolí zátoky Tam Coc

Konečně jsme se dostali na venkov, kde si jízdu na motorce opravdu užívám. Zastavili jsme u chrámového komplexu, kde jsme vystoupali na dračí horu, abychom se rozhlédli do širého okolí. Na vršku hory jsme potkali Čechy, ale neměli jsme chuť se družit a raději jsme si užívali výhledy na okolní krásy. Vzpomněl jsem si, že se v této zátoce natáčel film Indočína. Počasí se začalo trochu kazit – pršet, a proto jsme sestoupili po strmém schodišti opět dolů a prozkoumali přilehlé jeskyně v chrámovém komplexu.

Chrámový komplex

Chrámový komplex

Chrámový komplex

Ninh Binh - Tam Coc

V cestě jsme pokračovali dál a dál až se kopcovitá venkovská krajina změnila v širokou silnici a dojeli jsme na obrovské prostranství, pravděpodobně někdo v Hoa Lu, kde jsme zastavili u řeky a dali si cukrovou třtinu. Cestou zpět jsme se zastavili ve městě na sushi a bylo to opravdu nejhorší sushi, které jsme kdy jedli. Po sléze jsme zjistili, že to nebylo sushi, ale kimbap – což je korejská obdoba sushi.

Hoa Lu - divné sushi "kimbap"

V podvečer jsme se ještě jednou vrátili až k vrátnici, za kterou se nachází zátoka Tam Coc. Vrátnice byla otevřená a tak jsme pokračovali dál mezi rýžová políčka. Potkali jsme, zde paní, která nám nabídla na zítřek projížďku v lodičce za poloviční cenu s tím, že na vrátnici nemáme nic platit – jen máme přidat plyn a rychle projet. Schůzka je domluvená na 10:00 mezi rýžovými poličky u stromu, tak jsem zvědavý, zda toto místo zítra najdeme.

kdesi v zátoce Tam Coc

kdesi v zátoce Tam Coc

Cestou zpět ještě zastavujeme mezi políčky a fotíme rozkvetlé lekníny, stovky hus a kachen, které před námi utíkají. Ve městě jsme ještě zastavili na kávu v krámku plném koček a za úplné tmy dorazili do hotelu. Takže vyčůrat a spát – zítra je taky den.

Da Nang – přestupní místo

Něco málo úvodem k Danangu, kam jsme právě dorazili.

Danang je město ve středním Vietnamu, které čítá okolo 1 milionu obyvatel a je čtvrtým největším městem a třetím největším námořním přístavem Vietnamu. Největší atrakcí města je Muzeum čamského sochařství, založené Francouzi již v r. 1915. Za francouzské koloniální správy byl Danang znám pod názvem Tourane. Právě odstřelováním tohoto města z děl začalo v r. 1858 francouzské dobývání vietnamského území. V době americké války ve Vietnamu (60. léta 20. století) tu Spojené státy americké zřídily svou největší vojenskou základnu v Indočíně. V roce 1975 bylo město znovu dobyto severovietnamskou armádou a dnes plní roli metropole středního Vietnamu.

 

Nejenom v Danangu, ale na celém území Vietnamu se především díky válečným konfliktům natočilo mnoho kvalitních filmů o Vietnamu. Některé z nich opravdu stojí za zhlédnutí:

Good morning Vietnam

Nebe a země

The white silk dress

Četa

Vůně zelené papáje

Forrest gump

Da Nang

Jak už jsem předeslal v minulém článku, cesta do Danangu byla opravdu děsivá, ale nakonec se nám podařilo ve zdraví i s krosnami vystoupit na autobusovém nádraží. Na autobusovém nádraží se na nás okamžitě sesypali všichni naháněči a nabízeči z širého okolí. Trang to vyřešila takticky po svém a odešla na záchod. Sice jsme ve Vietnamu již nějaký ten pátek, ale stále nerozumím ani slovo. Nakonec si domlouváme odvoz na vlakové nádraží v Danangu – najímáme řidiče s motorku (XE OM) za 50 000 dongů, ale protože jsme dva s dvěma krosnami, musíme se poprvé při cestování rozdělit a důvěřovat řidičům, že nás oba odvezou na správné vlakové nádraží. Dle mapy by to měl být kousek, ale město je klasicky neuvěřitelně zasekané, navíc já s řidičem jedu první a přes krosnu se nemůžu otáčet, jestli Trang jede za námi. Po chvíli čekaní před vlakovým nádražím, se konečně objevila motorka s Trang. Měl jsem radost, protože přijít o svojí Vietnamku ve Vietnamu za takových podmínek by bylo opravdu hloupé.

Na vlakovém nádraží pospícháme rychle koupit jízdenky na noční vlak do Ninh Binh. Vzdálenost mezi městy Danang a Ninh Binh je opravdu obrovská - ještě větší než mezi Nha Trang a Danang, kterou jsme podstoupili dnešní noc. Původním plánem byl přelet, ale letenky výrazně podražili, a proto volíme levnější nekomfortnější variantu, ale plnou zážitků a zkušeností - člověk totiž neplatí za noc v hotelu a neztrácí den nejrůznějšími přejezdy. Je ráno, takže koupit lístky na večer nebude problém – kupujeme poslední dva lístky do klimatizovaného vlaku!!! Máme neuvěřitelnou kliku. Čeká nás nejdelší cesta po pobřeží Vietnamu. Ve vlaku strávíme 15 hodin a 20 minut, pokud nenastanou žádné komplikace.

Před vlakovým nádražím jsme si půjčili motorku za 110 000 (dostali jsme slevu 40 000, protože jsme Češi). Je to asi největší, resp. nejdelší motorka, kterou jsem kdy řídil. Je to stařeček, trochu rozbitý, sem tam je nějaká páčka ulomená, ale palivoměr funguje. Opět řešíme problém s krosnami, ale ten je záhy vyřešen, protože krosny si můžeme nechat u přilehlého krámku s občerstvením (prostě na ulici). Přebalujeme sebou jen to nejnutnější a nejdražší a vyrážíme hledat potravu do rušných uliček Danangu.

Náš zapůjčený stařeček

Zastavili jsme v rodinném restauračním podniku, který majitelé provozují v místnůstce, která připomíná garáž. Nachystali nám výborné jídlo za pár peněz, pro kávu zaběhli přes ulici a ještě poradili, kam se musíme v Danangu podívat. Tomu se říká péče o zákazníka.

Lady Budha

Nejprve vyrážíme na posvátné místo, které se rozkládá na kopci za městem. Dominantou tohoto místa je velká socha budhy, resp. LADY BUDHY, za kterou se nachází chrám se zahradou, kde jezírka plná leknínů, bonsaje a spousta turistů. Je kolem oběda a dělá se neuvěřitelné horko, a proto se vydáváme prozkoumat okolní kopce, kde se snad trochu ochladíme. Kopce jsou tak strmé, že naše stařičká motorka má co dělat, abychom se vyškrábali na vršek. Jak se dostaneme dolů, zatím netuším, – motorka špatně brzdí, ale tím nechci Trang zbytečně znepokojovat. Konečně jsme dosáhli cíle a v pralese objevili obrovský prastarý fíkovník a dokonce zahlédli jednu opici, která nám přeběhla přes cestu.

chrám

fíkovník

Ze silnice jsme zahlédli liduprázdnou pláž. Zastavili jsme u silnice, kde mladá Vietnamka prodávala občerstvení – motorku nám samozřejmě pohlídá (prostě nic není problém), a tak jsme se vydali ze strže dolů k moři skrze bující zeleň. Na pláži bylo šílené vedro, nebylo se kam schovat – pouze v polorozbořeném rybářském domečku a moře bylo hluboké hned u kraje, a proto se nešlo do vody vykydnout jako např. Nha Trangu, kde jsme byli o den dříve.

cestou z hor

naše pláž

Náš další cíl v Danangu byli Mramorové hory. Naší motorku jsme zaparkovali v krámku u místní prodejkyně mramoru. Přišlo nám, že lidé se tu spíše než prodejem předmětů z mramoru živí hlídáním zaparkovaných motorek. Po zaplacení vstupného jsme museli vystoupat po kamenitých schodech až na vršek hory, kde se rozkládalo mnoho chrámků, bagod, soch budhů, fontán, oltářů, modlitebních míst, jeskyní a vyhlídkových míst. Na nejvyšší vyhlídce nám bylo asi nejlépe – výhled 360 stupňů a příjemně vanoucí vítr od moře nám chvíli dovolil zapomenout na všude přítomné vedro.

Mramorové hory

chrám, budha, bonsaj

objetinky

Cestou zpět k motorce jsme se zastavili na schodech, kde jsme při jídle nejrůznějšího nakoupeného ovoce pozorovali funící mladé Vietnamce do schodů. Během jejich strastiplného výstupu se občas někdo zastavil a chtěl se s námi vyfotit… Cestou z Mramorových hor jsme se zastavili v pouliční restauraci na Pho, které bylo šíleně pálivé. Dokoupili jsme zásobu jídla, ovoce a pití do vlaku, a jelikož motorka měla bezednou nádrž, lítali jsme po městě sem a tam, dokud nám nejel vláček.

pho

Motorku jsme vrátili na domluveném místě, krosny čekali na stejném místě, takže vzhůru do klimatizovaného vlaku na více než 15 hodinovou jízdu vlakem. Po pár hodinách jízdy zjišťujeme, že klimatizace opět nejde a záchodky jsou ucpané a neodtékají. Minimálně prvních 150 km si troufám říct, že jsme nejeli snad ani po kolejích, ale po podobně rozestavěné silnici jako předchozí noc, kdy jsme cestovali autobusem. Nakonec rachot a rány naznačující jednoznačné vykolejení celého vlaku ustály a mohli jsme se pokusit spát. V noci už spíme na „Vietnamce“, kde se dá, tak aby měl každý svoji dvousedačku až k ránu se slezeme zase k sobě.

Nejdelší cesta, kterou jsme ve Vietnamu podstoupili je za námi a my jsme v Ninh Binh. Bohužel se nám čas neskutečně krátí, ale pokoušíme si to nepřipouštět.

Cesta smrti – noční bus do Da Nangu

V podvečer dorazil svozový autobus, a proto nás tentokrát nepřekvapilo kroužení po ulicích, nabírání turistů a místních až jsme se octli na větším autobusovém nádraží. Jízdenky jsme měli zakoupené z předchozího dne, takže by neměl nastat žádný problém. 

Při nakládce našich krosen jsem začal být trochu nejistý, protože je řidič opakovaně vyndával a zandával, podle toho co se zrovna nakládalo – motorka, bedny, živé slepice, další motorka … již v tuto chvíli jsme měli krosny dost špinavé.

Konečně jsme vyrazili – cesta do Da Nangu vede po stejné, rozestavěné silnici, po které jsme jeli k Ba Ho waterfall, takže peklo. Řidič autobusu byl hrdina a nebál se předjíždět i v místech, kde nebylo vidět, kde nebyla silnice, ale jen prach a možná proto, aby to měl rychle za sebou tak bral třeba i deset kamionů naráz, ale zatím bylo ještě trochu světlo – bylo tedy vidět. 

Zapomněl jsem říct jednu velmi důležitou informaci, která se týká počtu cestujících v našem nočním lehátkovém autobuse. Cestujících bylo tolik, že se nevešli na lehátka, a proto leželi na zemi v uličkách, ale tak na „husto“, že se nedalo projít na WC, které jsme měli naštěstí blízko. Zanedlouho musela Trang opičí dráhu po lehátkách a lidech vyzkoušet, aby vykonalo svou potřebu. Cestu tam zvládla téměř bez chyby, cesta zpět byla horší, možná protože opět zmizela silnice, těžko říct, ale nakonec se vyčerpána z této cesty vyhoupla na své lůžko a doufala, že usne. Spát se, ale nedalo.

Po dalších hodinách strastiplné jízdy zastavuje na útesu vedle silnice, kde se nachází modlitební oltář, kam se vydal řidič modlit a zapalovat obřadní tyčky. Napadlo mě, že nás „PEKLO“ teprve čeká… 

V noci jsem i chvíli spal, občas jsem otevřel oči a prakticky vždy byl náš autobus v protisměru, kde samozřejmě jel kamión, někdy jsme i zastavili a viděl jsem naše krosny vyhozené na silnici, protože bránili v nakládce nějakého dalšího nákladu. Náš autobus bylo vlastně takové vietnamské PPL. Několikrát jsem myslel, že cestou umřeme, několikrát jsme málem vypadli z lůžka na spící lidí v uličce, několikrát jsem myslel, že se z jízdy řidiče pozvracím a téměř stoprocentně jsem byl přesvědčen, že naše krosny v Da Nangu nenajdeme.

Je ráno – žijeme – krosny jsou neskutečně špinavé, mokré, ale máme i ty dorazili do Da Nangu.

Viet Nam people

Nha Trang – den třetí – liduprázdné pláže

Časně ráno jsme osedlali naší motorku, kterou jsme měli přes noc zaparkovanou uvnitř hotelu (přímo na recepci) a vyrazili jsme na snídani. Pokoušel jsem se najít včerejší restauraci Bun Cha Hanoj, ale beznadějně. Všechny vzdálenější uličky od hlavní třídy vypadali stejně, navíc jsme se několikrát otočili, vrátili a kompas v hlavě byl úplně zmatený. Podařilo se nám objevit výbornou restauraci, ve které jsme posnídali Pho a bylo opravdu výborné, protože Trang dokonce řekla, že bylo lepší než od její maminka …

pho

Po snídani jsme se museli ještě zastavit na mango smoothie, abychom se ochladili z venku (už je zase vedro přes 40 stupňů Celsia), ale i zevnitř, protože Pho bylo opravdu hodně pálivé neboli: „jaké si to uděláš, takové to máš“.

Informace o počasí ve Vietnamu - od severu k jiho a to po celý rok naleznete např. na webu Vietnamisa nebo na webu severní Vietnam. 

mango smoothie

Vrátili jsme se zpět na hotel, zabalili krosny a domluvili jejich úschovu v jakési úklidové místnosti, protože autobus směr Da Nang nám odjíždí až večer. Trang se povedlo dokonce domluvit i sprchu, kterou si můžeme dát někde na chodbě hotelu, až se vrátíme po celém dni na motorce, koupání v moři atd. 

Máme poslední den v Nha Trangu, a proto jsme se rozhodli prozkoumat druhou stranu pobřeží směrem od Nha Trangu. Po krátkém bloudění, průjezdu skládkou, staveništěm a příměstskou rybářskou vesnicí jsme se dostali až za město, odkud pelášíme podél pobřeží daleko od civilizace. Zapomněl jsem říct, že poprvé máme motorku, kde funguje ručička palivoměru, která začala rapidně klesat (čím dál jsme byli od civilizace, tím rychleji klesala). Podél pobřeží se nacházelo jen pár luxusních hotelových resortů s golfovými hřišti, kde by nám asi benzín neprodali. Konečně se v dálce objevili písečné pláže – místo kam musíme dorazit. Dojížděli jsme pouze na výpary, benzínka nikde (cesta zpět je cca 50 km bez benzínek), ale doufal jsem, že najdeme někde občerstvení, kde vedle jídla budou prodávat i benzín. V dálce jsem zahlédl jediný stánek uprostřed „ničeho“ – jsou zde obrovská parkoviště, široké silnice, které nikam nevedou – jedná se o přípravné práce na výstavbu obrovských resortů na pobřeží, které zde mají za pár let vyrůst. Zastavili jsme u krámku, na stolku mají skleněné láhve od Sprite – benzín. Trang zprvu nechápe, proč zastavujeme, a proč chci lít limonádu do nádrže … Trochu jsem se bál, že nás benzín vyjde na hromadu peněz, ale stál skoro úplně stejně jako na benzínce. Jakmile jsme měli, alespoň nějaký benzín v nádrži – nálada se zlepšila a mohli jsme dorazit přímo k pláži. Široká silnice s nepřeberným počtem parkovacích míst byla zakončena stejně širokým schodištěm na písečnou pláž. Motorku jsme nechali na „hlídaném parkovišti“ za 5 000 dongů. 

písečná pláž - cca 50km od Nha Trangu

Konečně jsme našli liduprázdnou písečnou pláž, která byla jen naše. Na jedné straně, pár desítek metrů od nás seděla místní rodinka Vietnamců, ještě dál si navzájem pózoval před fotoaparátem páreček zahraničních turistek, a na straně druhé nebyl dobrý kilometr nikdo, tedy ideální místo na relaxování v moři. Moře bylo čisté a teplé, ale díky písečnému mělkému dnu takřka bez života.

písečná pláž - cca 50km od Nha Trangu

písečná pláž - cca 50km od Nha Trangu

písečná pláž - cca 50km od Nha Trangu

Čas bohužel rychle běžel, a proto jsme museli vyrazit na cestu zpět do Nha Trangu. Po příjezdu jsme zajeli nakoupit ovoce na cestu, vrátili motorku, a jak jsem slíbil, tak nádrž byla úplně suchá. V hotelu jsme se osprchovali a převlékli do suchého oblečení, které jsme záhy propotili a vyčkávali na příjezd nočního autobusu do Da Nangu. Zatím jsme netušili, že nás čeká nejšílenější a nejnebezpečnější cesta po Vietnamu.

 Pro zajímavost přikládám odkaz na interaktivní mapu Vietnamu, kde lze najít zajímavé informace.