Dnešní den a následující den byl už ve znamení loučení a
mého odjezdu zpět do České republiky. Ráno jsme se opět zašli k sousedce
na snídani a pomalu vyrazili na vlakové nádraží, odkud jsme cestovali cca 2
hodiny do Hanoje. Hanoj je obrovská a ztratit se v ní není vůbec složité,
a proto se nám to povedlo velmi rychle. S přibývajícím časem bohužel
nastupovalo i nesnesitelné horko, které v betonovém městě člověk pociťuje
ještě více než v horách, lesích, u moře či kdekoliv jinde ve Vietnamu.
Bylo kolem poledního, je vedro, taháme těžké krosny, ztratili jsme se, takže
ideální podmínky na hádku a vyčítání – čí je to vlastně vina. Jezdíme autobusy
tam a zpět, pronajímáme řidiče motorek a výsledek NIC. Stále nás odváží na plus
/ mínus místo, které jsem měl poznamenané na papírku – je to místo odkud musíme
brzo ráno jet autobusem na letiště. Vietnamci jsou výborní a hlavně pomohou za
každých okolností – poradí, u toho se usmívají, že si člověk myslí, že mu
opravdu rozumí, ale opak je pravdou.
 |
| Hanoj |
Konečně jsme našli městkou mapu, kde bylo popsáno místo
(číslo autobusu jedoucího na letiště), které hledáme. Pravděpodobně jsem špatně
odečetl místo z google mapy nebo od posledního leteckého snímkování Hanoje
autobusovou zastávku posunuli o 500 metrů, přejmenovali nástupní stanici nebo
nevím - vlastně to ani vědět nechci, protože bych se muset při vzpomínce na
tyto Hanojské chvíle zase naštvat …
 |
| Hanoj |
...a konečně jsme našli autobusovou zastávku – místo odkud jezdí
bus na letiště – první úspěch byl za námi. V místě zastávky prodávali
třitinovku, kterou jsme opravdu potřebovali – jinak bychom asi umřeli žízní.
Sedíme, pijeme a začínáme spolu opět komunikovat a v tom se před námi
srazilo několik motorek… Řidiči se navzájem posbírali (provoz se nezastavil) a
košíky na motorkách naplnili rozsypaným nákupem a pokračovali všichni vesele
dál. Po třech týdnech ve Vietnamu nás takové věci nechávají naprosto klidnými –
prostě normálka.
 |
| Hanoj |
Opustil jsem Trang a vyrazil na lehko hlouběji do města
hledat ubytování, a jelikož jsme docela na periferii Hanoje, najít ubytování
nebude snadné. Začalo pršet – prostě padaly provazy vody z nebe, a když už
jsem byl úplně promočený, povedlo se mi najít asi po hodině běhání jedno –
opravdu jedno jedině ubytování za 300 dongů. Majitel nerozuměl vůbec anglicky,
takže jsem doufal, že podání ruky bude dostatečná záruka toho, že se za chvíli
vrátím i s Trang. Kreslil jsem mu dva lidi – holka, kluk, jedna postel,
autobusová zastávka, 1km – 30min … že se vrátíme a ubytujeme.
 |
| Hanoj |
Přestalo pršet, a tak jsem se vrátil pro Trang a sdělil
možnosti ubytování – přesun jinam po Hanoji nepřipadal v úvahu, protože
bychom ráno nestihli bus na letiště. Dorazili jsme na ubytování, zahřáli se ve
sprše a konečně zvesela vyrazili ven – na jídlo, pití, trhy …
 |
| Hanoj |
Během posledních společných hodin ve Vietnamu jsme toho
chtěli stihnout ještě maximum a dát si to, co si já možná už nikdy nedám nebo
si to nedám alespoň v takové kvalitě jako právě zde, v tuto chvíli a
s Trang. Nakoupili jsme mini ananasy, dračí ovoce, sušené hovězí, liči,
limetky, oj, dali jsme si speciální plněné vietnamské palačinky, koupil jsem si
nó lá – tradiční vietnamský klobouk a Trang tričko, zašli jsme na točené
hanojské pivo do restaurace, kterou zanedlouho rozehnala projíždějící policejní
patrola – ve skutečnosti to znamenalo, že se všichni z ulice museli
přesunout – schovat do zadní části restaurace…
 |
| Hanoj |
 |
| Hanoj |
 |
| Hanoj |
V noci jsme toho už moc nenaspali, protože jsme přišli
pozdě a ráno vstávali velmi brzo. Trochu napětí, zda autobus přijede – přijel a
jel rychleji, než jsme čekali, a tak jsme na letiště dorazili v pohodě
s časovou reservou. Je vtipné, jak je svět malý, protože během čekání na
můj let si k nám přisedla starší vietnamská žena a Trang se nemohla zbavit
pocitu, že tu ženu zná … Nakonec si vzpomněla a v ženě poznala svou
bývalou učitelku chemie z Ústí nad Labem (UJEP).
 |
| Hanoj |
Xin Chào Việt Nam
Loučení – pro Trang přijel odvoz zpět do Yen Lac, kde bude
ještě týden s rodinou, mezitím co já budu doma bez ní truchlit … Mě už
čekal jen nudný, několik hodin dlouhý let do Moskvy a další let zpět do Prahy.
Na letišti v Moskvě, kde jsem měl několik hodin na přestup, si ke mně
přisedla jedna thajská slečna cestující z Bangkoku do Prahy, a když se
dozvěděla, že také letím do Prahy, nesměl jsem se jí vzdálit z dohledu –
měla strach, že jí uletí letadlo, takže když jsme se potkali v letadla,
tak mi s rozzářeným úsměvem zamávala a řekla, že teď už to bude
v pořádku. Těsně před startem se ozvalo z pilotní kabiny, že kvůli
silnému větru musíme odložit odlet o několik minut, a opravdu to bylo jen
několik minut, protože se ozvalo, že máme povolení ke startu…
 |
| Cesta domů |
 |
| Cesta domů |
 |
| Cesta domů |
Další cesta už byla v pohodě – v Praze si mě
vyzvedli rodiče, odkud jsme pokračovali až do Děčína.
V den odletu, kdy měla Trang cestovat domů, mi zazvonil
v noci telefon – byla to Trang, že jí volali z Aeroflutu, kvůli
zrušenému letu… Vyskočil jsem z postele a hledal její nový let, který ji
aeroflot vygeneroval … V tuto chvíli si člověk uvědomí jak je internet
skvělá věc, protože za chvilku měla Trang všechny potřebné informace o novém
letu. Ráno jsem pro jistotu ještě zavolal na aeroflot a všechny údaje ověřil –
teď už jen čekat na její návrat.
 |
| Rodinné foto |
Celkově zpáteční let se moc nepovedl, protože i nový let měl
několik hodin zpoždění, ztratila se zavazadla – resp. odletěla jiným letadlem,
a tak je dovezli z Prahy lehce poničená až druhý den o půlnoci… ale
konečně jsem měl svou Trang zase u sebe… a teď už stačí jen sestříhat video a těšit se na další cestu do Asie…
V tuhle chvíli už víme, že to bude Thajsko, protože máme koupené letenky,
takže příští blog bude z thajského putování.
Xin Chào Việt Nam
Odkaz na fotky z Vietnamu - zde
INFO - VIETNAM
DOKUMENT - Asie z výšky - VIETNAM
