Původně jsem myslel, že blog posledním článkem ukončím a nechám jej dožít vlastním životem a až jednou jej ukážu svým dětem, která místa jsme navštívili ... :) Pak mi ale došlo, že by to byla velká škoda ... Škoda přestat psát a informovat další cestovatelé, kterým by některá informace mohla být k užitku a ušetřit čas či peníze.
víza do Vietnamu
Již před časem došlo ke slevě na vízech pro občany České republiky a od 1.2.2017 došlo k další změnám, a proto další informace ohledně víz nalezenete na tomto odkazu.
Informace o putování po Severním Vietnamu naleznete zde.
Dnešní den a následující den byl už ve znamení loučení a
mého odjezdu zpět do České republiky. Ráno jsme se opět zašli k sousedce
na snídani a pomalu vyrazili na vlakové nádraží, odkud jsme cestovali cca 2
hodiny do Hanoje. Hanoj je obrovská a ztratit se v ní není vůbec složité,
a proto se nám to povedlo velmi rychle. S přibývajícím časem bohužel
nastupovalo i nesnesitelné horko, které v betonovém městě člověk pociťuje
ještě více než v horách, lesích, u moře či kdekoliv jinde ve Vietnamu.
Bylo kolem poledního, je vedro, taháme těžké krosny, ztratili jsme se, takže
ideální podmínky na hádku a vyčítání – čí je to vlastně vina. Jezdíme autobusy
tam a zpět, pronajímáme řidiče motorek a výsledek NIC. Stále nás odváží na plus
/ mínus místo, které jsem měl poznamenané na papírku – je to místo odkud musíme
brzo ráno jet autobusem na letiště. Vietnamci jsou výborní a hlavně pomohou za
každých okolností – poradí, u toho se usmívají, že si člověk myslí, že mu
opravdu rozumí, ale opak je pravdou.
Hanoj
Konečně jsme našli městkou mapu, kde bylo popsáno místo
(číslo autobusu jedoucího na letiště), které hledáme. Pravděpodobně jsem špatně
odečetl místo z google mapy nebo od posledního leteckého snímkování Hanoje
autobusovou zastávku posunuli o 500 metrů, přejmenovali nástupní stanici nebo
nevím - vlastně to ani vědět nechci, protože bych se muset při vzpomínce na
tyto Hanojské chvíle zase naštvat …
Hanoj
...a konečně jsme našli autobusovou zastávku – místo odkud jezdí
bus na letiště – první úspěch byl za námi. V místě zastávky prodávali
třitinovku, kterou jsme opravdu potřebovali – jinak bychom asi umřeli žízní.
Sedíme, pijeme a začínáme spolu opět komunikovat a v tom se před námi
srazilo několik motorek… Řidiči se navzájem posbírali (provoz se nezastavil) a
košíky na motorkách naplnili rozsypaným nákupem a pokračovali všichni vesele
dál. Po třech týdnech ve Vietnamu nás takové věci nechávají naprosto klidnými –
prostě normálka.
Hanoj
Opustil jsem Trang a vyrazil na lehko hlouběji do města
hledat ubytování, a jelikož jsme docela na periferii Hanoje, najít ubytování
nebude snadné. Začalo pršet – prostě padaly provazy vody z nebe, a když už
jsem byl úplně promočený, povedlo se mi najít asi po hodině běhání jedno –
opravdu jedno jedině ubytování za 300 dongů. Majitel nerozuměl vůbec anglicky,
takže jsem doufal, že podání ruky bude dostatečná záruka toho, že se za chvíli
vrátím i s Trang. Kreslil jsem mu dva lidi – holka, kluk, jedna postel,
autobusová zastávka, 1km – 30min … že se vrátíme a ubytujeme.
Hanoj
Přestalo pršet, a tak jsem se vrátil pro Trang a sdělil
možnosti ubytování – přesun jinam po Hanoji nepřipadal v úvahu, protože
bychom ráno nestihli bus na letiště. Dorazili jsme na ubytování, zahřáli se ve
sprše a konečně zvesela vyrazili ven – na jídlo, pití, trhy …
Hanoj
Během posledních společných hodin ve Vietnamu jsme toho
chtěli stihnout ještě maximum a dát si to, co si já možná už nikdy nedám nebo
si to nedám alespoň v takové kvalitě jako právě zde, v tuto chvíli a
s Trang. Nakoupili jsme mini ananasy, dračí ovoce, sušené hovězí, liči,
limetky, oj, dali jsme si speciální plněné vietnamské palačinky, koupil jsem si
nó lá – tradiční vietnamský klobouk a Trang tričko, zašli jsme na točené
hanojské pivo do restaurace, kterou zanedlouho rozehnala projíždějící policejní
patrola – ve skutečnosti to znamenalo, že se všichni z ulice museli
přesunout – schovat do zadní části restaurace…
Hanoj
Hanoj
Hanoj
V noci jsme toho už moc nenaspali, protože jsme přišli
pozdě a ráno vstávali velmi brzo. Trochu napětí, zda autobus přijede – přijel a
jel rychleji, než jsme čekali, a tak jsme na letiště dorazili v pohodě
s časovou reservou. Je vtipné, jak je svět malý, protože během čekání na
můj let si k nám přisedla starší vietnamská žena a Trang se nemohla zbavit
pocitu, že tu ženu zná … Nakonec si vzpomněla a v ženě poznala svou
bývalou učitelku chemie z Ústí nad Labem (UJEP).
Hanoj
Xin Chào Việt Nam
Loučení – pro Trang přijel odvoz zpět do Yen Lac, kde bude
ještě týden s rodinou, mezitím co já budu doma bez ní truchlit … Mě už
čekal jen nudný, několik hodin dlouhý let do Moskvy a další let zpět do Prahy.
Na letišti v Moskvě, kde jsem měl několik hodin na přestup, si ke mně
přisedla jedna thajská slečna cestující z Bangkoku do Prahy, a když se
dozvěděla, že také letím do Prahy, nesměl jsem se jí vzdálit z dohledu –
měla strach, že jí uletí letadlo, takže když jsme se potkali v letadla,
tak mi s rozzářeným úsměvem zamávala a řekla, že teď už to bude
v pořádku. Těsně před startem se ozvalo z pilotní kabiny, že kvůli
silnému větru musíme odložit odlet o několik minut, a opravdu to bylo jen
několik minut, protože se ozvalo, že máme povolení ke startu…
Cesta domů
Cesta domů
Cesta domů
Další cesta už byla v pohodě – v Praze si mě
vyzvedli rodiče, odkud jsme pokračovali až do Děčína.
V den odletu, kdy měla Trang cestovat domů, mi zazvonil
v noci telefon – byla to Trang, že jí volali z Aeroflutu, kvůli
zrušenému letu… Vyskočil jsem z postele a hledal její nový let, který ji
aeroflot vygeneroval … V tuto chvíli si člověk uvědomí jak je internet
skvělá věc, protože za chvilku měla Trang všechny potřebné informace o novém
letu. Ráno jsem pro jistotu ještě zavolal na aeroflot a všechny údaje ověřil –
teď už jen čekat na její návrat.
Rodinné foto
Celkově zpáteční let se moc nepovedl, protože i nový let měl
několik hodin zpoždění, ztratila se zavazadla – resp. odletěla jiným letadlem,
a tak je dovezli z Prahy lehce poničená až druhý den o půlnoci… ale
konečně jsem měl svou Trang zase u sebe… a teď už stačí jen sestříhat video a těšit se na další cestu do Asie…
V tuhle chvíli už víme, že to bude Thajsko, protože máme koupené letenky,
takže příští blog bude z thajského putování.
Ráno jsme vyrazili na snídani a hned kousek od hotelu našli
výbornou restauraci. Pravděpodobně jsme byli u nějaké paní doma, která si
přivydělává vařením jídla. Objednali jsme si výborné bun cha s hromadou
bylinek, nakládaným bambusem a spoustou dalších dobrot. Při placení nám trochu
spadla brada, protože paní chtěla 30 000 dongů, což je v přepočtu
necelých 30Kč za dvě plnohodnotná, poměrně velká jídla neskutečně dobrá cena.
zátoka Tam Coc
Po snídani jsme skočili na motorku a vyrazili hledat paní do
políček kolem zátoky Tam Coc. Když jsme se blížili k vrátnici, přidal jsem
plyn, dle rady naší dnešní průvodkyně a stejně jako spousta dalších, asi
místních Vietnamců, jsme projeli 70 km rychlostí vrátnicí, tedy bez placení.
Uprostřed políček jsme našli strom, kde jsme zaparkovali naší motorku a
vyhlíželi naší loďku, která se opravdu za chvilku objevila. Paní z loďky
na nás mávala už z velké dálky. Nalodili jsme se, ale museli jsme chvíli
počkat, než projedou turisté, kteří řádně zaplatili, a hlavně pro, aby neměla
naše průvodkyně problémy, že nás vozí na černo a peníze ji jdou přímo do kapsy.
mapa - Ninh Binh a zátoka Tam Coc
zátoka Tam Coc
Než jsme vyjeli na cestu, čekali jsme v jednom ze
slepých ramen zátoky a krátili si chvíli pojídáním plodů z lotosového
květu. Byla to výborná svačinka.
zátoka Tam Coc
zátoka Tam Coc - lotosový květ
Konečně jsme vyrazili na cestu, bylo příjemné počasí,
protože na řece nebylo úmorné horko. Proplouvali jsme nejrůznější zákoutí,
jeskyně a rákosiny. Paní tu a tam zastavila, s někým pokecala a jelo se
dál… Například zastavila u chlapíka, který vezl v loďce nějaké plody,
které s ním směnila za pitnou vodu a vyměněné plody nám hned nabídla. Paní
byla celkem dost upovídaná a tak s ní Trang povídala přes dvě hodiny …
Jsme totiž zpět na severu Vietnamu a zde Trang už rozumí téměř každému.
zátoka Tam Coc
zátoka Tam Coc
zátoka Tam Coc
Po příjemně stráveném dopoledni na lodičkách jsme vyrazili
na motorce opět prozkoumávat okolí Ninh Binh. V odpoledních hodinách jsme
se zastavili u silnice, kde jsme doplnili tekutiny. Nejdříve jsme si dali každý
třtinu, pak jsem si dal pivo a Trang cca 1litr kokosové šťávy.
kokosová šťáva
bia Hanoi
Když jsme byli řádně odpočinutí, zajeli jsme na vlakové
nádraží koupit lístky do Hanoje, kam musíme odcestovat zítra ráno. Večer jsme
si už dali pohoda na balkoně, pozorovali vše pod námi a vzpomínali, co vše jsme
za těch pár dní stihli vidět, zažít a prožít.
