V podvečer dorazil svozový autobus, a proto nás
tentokrát nepřekvapilo kroužení po ulicích, nabírání turistů a místních až jsme
se octli na větším autobusovém nádraží. Jízdenky jsme měli zakoupené
z předchozího dne, takže by neměl nastat žádný problém.
Při nakládce našich krosen jsem začal být trochu nejistý,
protože je řidič opakovaně vyndával a zandával, podle toho co se zrovna
nakládalo – motorka, bedny, živé slepice, další motorka … již v tuto
chvíli jsme měli krosny dost špinavé.
Konečně jsme vyrazili – cesta do Da Nangu vede po stejné,
rozestavěné silnici, po které jsme jeli k Ba Ho waterfall, takže peklo.
Řidič autobusu byl hrdina a nebál se předjíždět i v místech, kde nebylo
vidět, kde nebyla silnice, ale jen prach a možná proto, aby to měl rychle za
sebou tak bral třeba i deset kamionů naráz, ale zatím bylo ještě trochu světlo
– bylo tedy vidět.
Zapomněl jsem říct jednu velmi důležitou informaci, která se
týká počtu cestujících v našem nočním lehátkovém autobuse. Cestujících bylo
tolik, že se nevešli na lehátka, a proto leželi na zemi v uličkách, ale
tak na „husto“, že se nedalo projít na WC, které jsme měli naštěstí blízko.
Zanedlouho musela Trang opičí dráhu po lehátkách a lidech vyzkoušet, aby vykonalo
svou potřebu. Cestu tam zvládla téměř bez chyby, cesta zpět byla horší, možná
protože opět zmizela silnice, těžko říct, ale nakonec se vyčerpána z této
cesty vyhoupla na své lůžko a doufala, že usne. Spát se, ale nedalo.
Po dalších hodinách strastiplné jízdy zastavuje na útesu
vedle silnice, kde se nachází modlitební oltář, kam se vydal řidič modlit a
zapalovat obřadní tyčky. Napadlo mě, že nás „PEKLO“ teprve čeká…
V noci jsem i chvíli spal, občas jsem otevřel oči a
prakticky vždy byl náš autobus v protisměru, kde samozřejmě jel kamión,
někdy jsme i zastavili a viděl jsem naše krosny vyhozené na silnici, protože
bránili v nakládce nějakého dalšího nákladu. Náš autobus bylo vlastně
takové vietnamské PPL. Několikrát jsem myslel, že cestou umřeme, několikrát
jsme málem vypadli z lůžka na spící lidí v uličce, několikrát jsem
myslel, že se z jízdy řidiče pozvracím a téměř stoprocentně jsem byl
přesvědčen, že naše krosny v Da Nangu nenajdeme.
Je ráno – žijeme – krosny jsou neskutečně špinavé, mokré,
ale máme i ty dorazili do Da Nangu.
 |
| Viet Nam people |
