Ráno se probouzíme do deštivého dne, takže není kam spěchat
a ještě na chvíli zalézáme pod peřinu – opravdu pod peřinu, protože
v Dalatu je obecně chladnější počasí. Postupně přestává pršet a tak
vyrážíme na výlet k
Elephant waterfall (sloní vodopády) a
Pongour waterfall. Vodopády jsou vzdálené cca 60 km
od Dalatu, a tak nám majitelka motorky výlet rozmlouvá, že je to daleko, prší…
a navyšuje cenu motorky o 7000 dongů. Za motorku tedy platíme zvláštních
107 000 dongů na den. Vyrážíme…. Chvíli trvá, než se vymotáme
z města, museli jsme se několikrát ptát, ale nakonec se vše podařilo.
Všude kolem nás jsou nekonečně dlouhé řady skleníků a fóliovníků, V Dalatu
se totiž pěstuje snad veškeré ovoce, zelenina a květiny, které se pak vyváží
nejen do celého Vietnamu, ale i do okolních států.
V první fázi našeho výletu ke sloním vodopádům musíme
překonat hory, skrz které vede nová široká silnice. Jízdu na motorce si
užíváme, je ale zima a v horách prší. Po přejezdu hor jsme se dostali do
malé vesnice, kde zastavuje na snídani v garážové restauraci, ve kterém
nám paní připravila tu nejlepší bagetu =
banh mi, kterou jsme ve Vietnamu
ochutnali.
 |
| Přejezd hor z Dalatu |
Více informací o Dalatu popisuje Čech ve Vietnamu na svém
blogu.
Informace o dalších vodopádech v okolí Dalatu jsou popsané např.
zde.
Cesta byla dlouhá, ale procházela moc hezkou krajinou.
Dorazili jsme k prvním vodopádům s názem Elephant waterfall. Vstupné
k vodopádům vychází na 10 000 dongů za osobu a v ceně je
započtené i hlídání motorek. K vodopádům se musí sejít po příkrých
schodech, které se mění v kluzké kameny, ale finální pohled je perfektní.
 |
| Na cestě |
 |
| Elephant waterfall |
 |
| Elephant waterfall |
Na motorce pokračujeme dalších cca 30 km, než se dostaneme
skrz malá městečka, vesnice a rýžová políčka k vodopádům Pangour. Po
zaplacení vstupného 25 000 dongů za motorku a dvě osoby jsme vpuštěni do
jakéhosi areálu, jehož součástí je i nádherný vodopád.
 |
| Pongour waterfall |
 |
| Pongour waterfall |
 |
| Pongour waterfall |
Na hraně vodopádu jsme poobědvali, ale to nebyl snad ani
nebyl Vietnam, aby nezačalo z ničeho nic pršet. Spustil se opravdu vydatný
liják, který trval nezvykle dlouho, ale nakonec ustal a mohli jsme vyrazit zpět
do Dalatu. Cesta se bohužel nedala naplánovat úplně jinudy, a tak jsme se
museli vracet po stejných cestách, ale kde byla před několika hodinami živá
restaurace, bylo nyní liduprázdno, tak kde bylo autobusové nádraží se nyní
páslo stádo krav, dokonce nás „zradila“ i paní s garážovou restaurací, kde
bylo zavřeno, a tak jsme museli hledat nějakou alternativu, kde budeme jíst.
Nakonec se nám podařilo zastavit u paní, která na ulici před svým domem smažila
banány a batáty – to byla dobrota. Usadila si nás na dvorečku a během minuty
vytvořila podmínky standartní pouliční restaurace ve Vietnamu.
 |
| Pongour waterfall |
 |
| Na cestě |
|
 |
| ... na cestě ... |
Po návratu do našeho hostelu pro batůžkáře s názvem
Backpacker jsme motorku ještě nevrátili. Motorka má opět nevyčerpatelnou nádrž,
a tak chceme později ještě vyrazit na poštu apod. Cestou na poštu do nás
narazilo auto, ale naštěstí se nic nestalo. Doprava umí být ve Vietnamu pěkně
hustá.
Dalat bylo místo, které jsem chtěl původně vynechat, ale
byla by to obrovská chyba – myslím, že nám bude chybět především dalatské
jídlo
 |
| ...kdesi na cestě ... |
Druhý den ráno odjíždíme do Nha Trangu.
